Věnujete dětem každou chvíli? Nahlédněte do galerie a ukrojte si trošku času i pro sebe.

Je to normální?

Děti prozatím nemám, a tak nemohu poučovat a ukazovat prstem na ty, kteří se vymykají normálu. Prosím tedy o radu alespoň tady. Jsem jen přecitlivělá nebo je jejich chování za hranou?

Příliš blízko

Ilona má dva syny. Staršímu je 23 let, mladšímu rovných dvacet. Prvorozený vede život úměrný svému věku. Pronajal si s kamarády byt, chodí na brigádu, obráží večírky a prohání holky. Ke všemu stíhá studovat a výsledky má mnohem lepší než jeho sourozenec. Občas to přežene s pivem, vrátí rodičům auto s hladovým okem a pravidelně zapomíná zavolat. Mimo to je to kluk do nepohody. To protěžovaný benjamínek bydlí doma a s matkou pěstuje vztahy, které nám lezou krkem. Při každé návštěvě sedí těsně u sebe, drží se za ruce a prsty mají propletené. Většinou ji bříškem palce hladí po zápěstí a ona jen spokojeně vrní. Když se hodně uvolní, položí jí hlavu na rameno nebo hrudník. Ani si nechci představit, co se děje, když jsou doma sami. Předpokládám, že před námi se krotí. Nechci domýšlet, co na takový vztah říká Ilonin muž.

Lepší nevidět

Už jsme o tom s manželem vedli nespočet debat a oba to považujeme za zcela nevhodné chování. Je to nechutné a vzbuzuje to ve mně odpor, který ze se oklepávám ještě několik dnů po návštěvě. Nemám ale v úmyslu plést se do jejich rodinných vztahů. Nestojím o soud, že jen těžko mohu posuzovat blízkost mezi matkou a synem, když nemám s láskou k dětem vlastní zkušenost. Nemám, to je pravda. Ale díky nim vím, že tak daleko nezajdu.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.