Staňte se předplatitelem našich časopisů
mojepredplatne.cz

Lucie: Bývalý partner mi hrozně ublížil, chtělo se mi z něj zvracet

Partner mi velmi ublížil. (ilustrační foto)
Partner mi velmi ublížil. (ilustrační foto)
Zdroj: Profimedia

Už od puberty jsem toužila po lásce, ale nikdy se mi nedařilo ji najít. Na muže jsem vždycky měla smůlu a zkrátka jsem nemohla narazit na žádného, který by mi vyhovoval. Mnozí z nich se ke mně ani nechovali dobře. Ale ve srovnání s tím posledním to byli princové z pohádky…

Vztahy s nešťastným koncem

Nikdy jsem na muže neměla štěstí. Prvního partnera jsem milovala a zpočátku i on mě. Jenže se časem zakoukal do mé kamarádky a dal jí přednost přede mnou. Trvalo mi 5 let než jsem se z toho trochu vzpamatovala a připustila si, že se nevrátí a čeká na mě někdo lepší. Ale omyl. Další partner byl totiž alkoholik. Bral mi peníze a nechtěl si přiznat problém. Nedalo se s ním mluvit. Třetí partner byl hrozně hodný. Měl mě rád, ale z nějakého důvodu jsem s ním nedokázala vydržet. Možná to bylo i proto, že jsem si vedle něj nepřipadala chráněná. Zřejmě z předešlých situací jsem vedle sebe potřebovala schopného a samostatného partnera, a to on nebyl. Pořád jen fňukal a tulil se, ale spát se mnou nechtěl. 

Zato čtvrtý partner byl teprve terno! Dlouho jsem mu odolávala, ale nakonec mě nějak prostě dostal. Věděla jsem, že se mu nedá věřit, a za žádnou cenu jsem si s ním nechtěla začít. Pak jsem ale měla slabší období, potřebovala jsem pomoc a on mi podal pomocnou ruku. Já mu uvěřila a říkala jsem si, že jsem se v něm možná pletla. Vše bylo krásné a já měla pocit, že on je ten pravý. Jak hloupá jsem byla! Za čtyři měsíce jsem ho totiž omrzela. Začal se mi vyhýbat, byl na mě zlý a nakonec se se mnou rozešel. 

Bylo mi z něj na zvracení!

Asi tři týdny po tomto rozchodu jsem zjistila, že jsem těhotná. S ním, pochopitelně. Řekla jsem mu to. To, co nastalo potom, jsem opravdu nečekala. Bylo mi jasné, že nadšený nebude. Ale měl už dítě z předchozího vztahu, a tak jsem doufala, že to nějak zvládneme. Že i kdyby jsem spolu nezůstali, o dítě se postaráme. Bylo mi 29 let a děti jsem už chtěla. Snažila jsem se ho přesvědčit, ale nařkl mě z toho, že ho psychicky vydírám, nutím ho pracovat a že on už nic mít nebude, jen bude platit na děti. Nakonec jsem si uvědomila, že takového otce ke svému dítěti opravdu nechci. Bála jsem se i toho, že po něm podědí některé z jeho šílených vlastností. Proto jsem se rozhodla, že si dítě nechám vzít. 

Navíc jsem bydlela u rodičů v jednom pokoji, neměla jsem s nimi nejlepší vztahy a na vlastní byt jsem neměla finance ani odvahu. V den návštěvy u doktorky jsem pořád nevěděla, jestli to mám udělat. Dítě jsem moc chtěla a celé mi to drásalo jak nervy, tak srdce. Opravdu jsem po dítěti toužila. Ale nakonec jsem to vzdala. Den před plánovanou interrupcí jsem bývalého poprosila, jestli by se mnou nešel ven, že je mi hrozně smutno a potřebuji si s někým popovídat. Co následovalo, ve mně způsobilo neuvěřitelný odpor! V autě, kde jsme si povídali, mi řekl, že spolu teď vlastně můžeme spát bez ochrany, protože teď už je to bez rizika. Bylo mi z něj na zvracení! Dnes se s ním už nebavím. Nechci ho už nikdy vidět a doufám, že ho karma dožene.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky


ZAVŘÍT REKLAMU