Pohádka se změnila v noční můru

S partnerem jsme se seznámili už před lety a hned jsme si padli do oka. Měli jsme spolu vždy nádherný vztah plný lásky, podpory a porozumění. Chtěli jsme dokonce společně založit rodinu. Když se mi ale podařilo otěhotnět, partner totálně otočil a choval se tak, že jsem ho skoro nepoznávala. Urážel mě, zesměšňoval a ponižoval. Nechápala jsem, co se děje. Napadlo mě, že je možná jen z příchodu miminka nervózní a bohužel si to vybíjel na mně. Doufala jsem ale, že až se dcera narodí a on ji uvidí a pochová, opět se v něm probudí láska a vše bude jako dřív. Co ale následovalo po příchodu dcery na svět, by mě nenapadlo snad ani v té nejhorší noční můře.

Chci odejít, ale nejde to

Když se pak dcera konečně narodila, partner si jí vůbec nevšímal. Nemá absolutně žádný zájem podílet se na její výchově. Nepochová ji, nepomazlí ji. Když za ním dcera přijde, začne na ni křičet, ať vypadne. Bolí mě z toho srdce. Dokonce si ji musím brát s sebou na toaletu, protože on vůbec není schopen ji alespoň na chvíli pohlídat. Nevím a nerozumím, o co mu jde. Vždy jsem se k němu chovala skvěle. Každý den má uvařeno, uklizeno. Dělám vše, co po mně chce. Ale na oplátku vždy dostanu jen smršť nadávek a v poslední době i facek. Ano, mlátí mě každou noc. Někdy se přistihnu při tom, jak si přeji, abych večer usnula a už se neprobudila.

Vždy si ale hned vzpomenu na dceru a hlavně na druhé miminko, které čekám. Vím, že musím zůstat silná kvůli dětem. Několikrát jsem od něj chtěla odejít, ale nemám kam jít. Rozhodla jsem se ale, že si pomalu začnu hledat bydlení a jakmile se malý narodí, vezmu dceru a od partnera společně utečeme.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Související články