Znaky alkoholismu najdete v galerii.

Mamince je 65 let a před rokem ovdověla. Rodiče měli výjimečně šťastné manželství, přestože se brali velmi mladí. Mámu museli dokonce zplnoletnit, bylo jí teprve sedmnáct a v jejím bříšku už jsem se choulila já. Tři roky po mně přišel na svět ještě brácha, a když mi bylo deset, přibyla malá sestřička.

Myslím, že si maminka vůbec nedokázala představit, že by táta odešel první a v relativně mladém věku – vždyť mu bylo teprve 67 let! Infarkt udeřil nečekaně a jeho smrt nás zastihla nepřipravené. Maminka se nervově zhroutila. Po tříměsíčním pobytu na psychiatrii jsem si ji vzala domů, máme rodinný domek se zahradou, a maminka se nechtěla vrátit do bytu, kde prožila tak šťastný život s tátou.

Jenže ani to nepomohlo. Máma byla apatická, zahloubaná do svých vzpomínek, které byly silnější než láska tří dětí a pěti vnoučat. Chodila k psychiatrovi, brala antidepresiva. Ta ale začala působit až po třech týdnech. A co měla maminka dělat během doby, kdy byla přes den sama se svým steskem, osaměním a vzpomínkami?

A tak začala její cesta k alkoholu. Byl to pomocník, který ji alespoň na pár hodin zbavoval bolesti a stesku.

„Já přece nejsem žádný alkoholik, dávám si denně jen tři skleničky, aby mi bylo líp,“ zdůvodňovala maminka své pití. Nechtěla jsem ji ponižovat zabavováním láhví. Maminka nechtěla poslouchat moje mentorování a nezastavil ji ani můj strach o ni. Pila dál, tři sklenky už nestačily, nakonec ani jedna celá láhev… Upíjí se do spánku. Myslím, že se rozhodla umřít. Odejít za tatínkem. Do léčebny maminka nechce. A my si nevíme rady.

Martina

Odborník radí

Maminka paní Martiny patří mezi ty, o nichž by Božena Němcová řekla: „Šťastná to žena.“ Pravděpodobnost, že gravidní nezletilá novomanželka dožije s prvním mužem v harmonii až do tak úctyhodného věku, se totiž blíží nule. Jí se to však zdařilo.

Časem přišly další děti, postupně i pět vnoučat. Po celou tu dobu žila v láskyplné symbióze se svým mužem.

Tak láskyplné, že si vystačili sami dva. Právě proto ji manželův odchod tak zdrtil. Je běžné, že tak silně provázaní partneři umírají záhy po sobě. První na nějakou somatickou poruchu, ten druhý na „zlomené srdce“.

Tříměsíční pobyt v psychiatrické léčebně a následná ambulantní psychiatrická péče jí dostatečně nepomohly.

Od Martiny bylo obětavé, že si ji pak vzala k sobě. Vše by mohlo být už mnohem snesitelnější, nebýt toho, že si ovdovělá maminka našla svou berličku v alkoholu. Popírání závažnosti závislosti je průvodním znakem i tam, kde je možné mluvit o závislosti notorické. Racionální argumentace nezmění zhola nic. Pomoci by snad mohla změna prostředí. Kdyby si ji na čas vzal k sobě někdo jiný.

Někdo z Květoslaviných sourozenců. Uvažovat lze i o penzionu pro seniory, některé mají zvýšenou psychiatrickou péči. Martina nemá důvod si cokoli vyčítat. Víc už pro maminku skutečně udělat nemohla.