Markéta: Můj otec působí jako milý člověk, nikdo neví, co se u nás děje

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Pro naše okolí je můj otec pohodový chlap, který vždy s úsměvem na rtech všem vyjde vstříc, pomůže, poradí. Všichni ho mají za nejhodnějšího člověka na světě. Kdyby však věděli, jaký je ve skutečnosti, jaký je, když se za ním zavřou dveře našeho domu. Změní se v tyrana a diktátora.

Jak poznat psychopata. Tipy najdete v galerii. 

Dvě odlišné otcovy tváře

Svého otce nemám v lásce odmalička. Vždy mě a sestru vychovával velmi tvrdě, doma vždy vládla jasná hierarchie, disciplína a hlavně šikana. Se ségrou jsme si nikdy nemohly domů vzít přes noc kamarádky, vždy mohly jen chvilku na návštěvu, hrát si na zahradě nebo s námi občas jely na výlet. To se vždy můj otec proměnil za hodného, milého a velmi přívětivého strýčka. Kamarádky nám našeho otce záviděly a nevěřily nám ani slovo z toho, co bylo ve skutečnosti pravdou. Časem jsme už obě rezignovaly a nechaly jsme všechny u jejich mylného názoru.

V jeho očích jsem jen „blbka“

Naše maminka je po těch letech úplně zničená a v péči psychiatrů. Vždy musí vše odpovídat harmonogramu, který nám otec na celý týden rozepíše. Všechny úkoly zkontroluje a patřičně okomentuje. Nic, co uděláme, není dostačující. Vždy najde něco, za co nás poníží. Bez jeho svolení si nemůžeme skoro ani zajít na záchod. Když mě nepřijali na vysokou školu, začal mi doma teror, dennodenně slyším, jak jsem hloupá a primitivní, že snad ani nemohu být jeho dcera. Kdykoliv mu cokoliv řeknu, odpoví: „Na názor blbky se nikdo neptal. Raději se starej, ať se někdy dostaneš na školu.“ Veškerý odpor je marný, dokud mám nohy pod jeho stolem, musím poslouchat.

Tajně doufám, že zasáhne nějaká jiná moc

Vypsat se ze všech tyranií, které na nás doma otec praktikuje, by vydalo na celou knihu a stejně by tomu nikdo nevěřil. Mohla bych odejít, najít si práci, ubytovnu do začátku a začít svůj život. Ale nemohu tady nechat sestru, která ještě není plnoletá a hlavně, naše maminka by to vzdala úplně. Život by pro ni přestal mít smysl. Tajně doufám, že ho postihne třeba nějaká nemoc. Vím, jsem zlá, je to přece jen můj otec… Ale žít pod jednou střechou s duševně nemocným člověkem (domníváme se, že se musí jednat o nějakou poruchu, není přece možné mít takto dvě odlišné tváře), který je nejen dokonalým manipulátorem, ale také duševním sadistou je velmi vyčerpávající.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky