Lada (36): Střídavá péče je zlo. Děti nechceme ani jeden

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Ani jeden z nás je nechce Vím, že jsem se neměla do manželství vrhat po hlavě a zakládat rodinu s první velkou láskou. Nepřipouštěla jsem si, že bych jednou byla ve skupině rozvedených dam. Všechno zhoršuje fakt, že za rozpad vztahu můžu já, nevěra a touha po penězích.

Padesátka je věková hranice, které se většina žen bojí. Nahlédněte do galerie a zjistěte, co byste měla stihnout.

Trefa do černého

Bylo mi čerstvých jednadvacet let. Otec mě vedl k oltáři a já se před svými kamarádkami dmula pýchou, že jsem ulovila největšího frajera z vesnice. Tou dobou jsem nevěděla, že jsem těhotná. Porodila jsem dítě. A během pěti let ještě třikrát. Toužila jsem po velké rodině, skvěle totiž zapadala do mých představ o životě. Manžel začal podnikat a doma moc nepobýval. Nevadilo mi to, staral se o nás, zahrnoval dárky a pravidelně nás bral na exotické dovolené. Máma mi sice jízlivě předhazovala, že jsem na děti sama a nechám se uplácet cetkami, ale bylo mi to jedno. Můj vztah a moje pravidla.

Pro peníze

Po pár letech děti nastoupily do školy a školky a já začala vyhlížet práci. Dlouho se mi nedařilo, jako prodavačka bych se musela hanbou propadnout a na vyšší posty jsem neměla kvalifikaci. "Uživím nás, nemusíš pracovat. Ale jestli chceš, najdu ti v kanceláři zašité místečko. A dám ti dost, aby sis nepřipadala podhodnocená." Po týdnech váhání jsem nastoupila k manželovi do práce. Neměla jsem velkou zodpovědnost, ale výplata byla štědrá a dovolovala mi život na vysoké noze. Pro děti jsem si platila chůvu a potkávala se s nimi jen večer. Na stole byla teplá večeře a drobci ospalí, zralí jen na pusu před spaním. Manžela jsem přes den skoro neviděla, hodně jsme se odcizili. Došlo mi, že jsem ho vždycky měla jen na peníze. Máma měla pravdu. Nepotřebovala jsem s ním mluvit nebo znát jeho názor.

Usilovný lov

Nenápadně jsem se rozhlížela kolem sebe a mapovala terén. Do oka mi padl mladičký skladník. Byl o deset let mladší, spontánní, svobodomyslný a lehce neurvalý. Přesně po tom jsem po letech v nudném manželství bez vášně toužila. Byl ale chudý a nezajištěný, na to jsem si nechtěla znovu zvykat. Přitočila jsem se k manželovi a zapracovala na našem vztahu. V hlavě jsem nosila svého zajíčka a soustavně muže tlačila k tomu, aby na mě přepsal polovinu firmy. Oháněla jsem se vzájemným krytím zad a ochranou těžce nabytého majetku. Mise splněna. Po podpisu smlouvy jsem měla vyhráno. Ještě měsíc jsem hrála divadlo a pak ho bodla přímo do zad. "Táhni mi z očí. Sbal si všechny svoje věci i děti a vypadni." Křičel na mě a nadávky nebraly konce.

Závazky

Ve chvíli, kdy mě i s dětmi vyhnal, mi to došlo. Dohnala jsem manžela k rozvodu, ale kdo se postará o děti? S velkou slávou jsme je vítali na svět a po pár letech strčili chůvě. Nevěděla jsem, jak prospívají, co je trápí, co prožívají. Měla jsem svůj sen o cestování, životě po boku zajíčka a penězích. "A to je mám s sebou tahat po světě? Chvíli se starej ty!" Manžel neodpověděl. Už přes půl roku se soudíme o to, kdo je dostane do péče. Oba jsme způsobilí postarat se o ně, ale manžel má své podnikání, já mám svoje sny a oháním se roky ztracenými péčí o ně. Právníci se diví a radši naše spory nekomentují. Nemáme je ani kam dát, moji rodiče už nežijí a tchyně se před lety odstěhovala do zahraničí. Budu muset slevit ze svých nároků a přivázat si k noze aspoň polovinu smečky. Budu žít v Čechách, s dětmi a chudým skladníkem. Teď už mi kamarádky nebudou závidět.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky