Jak zachránit vztah, se dozvíte v galerii.

Marně jsem se pokoušela zapůsobit i na toho jejího Andreje, aby nepletl hlavu mladé holce. Doslova se mi vysmál do obličeje. A Helenu samozřejmě neopustil. Tedy tehdy ještě ne, teprve po roce a půl. A to už měla pětiměsíční Kristýnku.

Jenže já si mezitím taky zařídila život. Jsem už 10 let rozvedená, a dokud byla Helena doma a chodila do školy, nechtěla jsem navázat žádnou vážnější známost. Po prvních týdnech smutku a prázdnoty i obav o dceru jsem pocítila úlevu. Žádné teplé večeře a hromady špinavého prádla na podlaze v koupelně, žádné hádky.

A pak jsem se seznámila s Matyášem. Skvělý chlap, na takového jsem čekala celý život. Po půlroční známosti jsem mu navrhla, aby se ke mně přestěhoval. Dobře nám to spolu klapalo. Dokud se jednoho dne neobjevila Helena s miminem v náručí a dvěma velkými taškami u nohou. S Andrejem je konec, vyhodil ji z bytu, protože si našel novou slečnu. Musela jsem ji vzít domů, je to přece moje dcera.

Máme dva nevelké pokoje a kuchyňský kout. Z Helenina bývalého pokojíku jsem udělala ložnici pro sebe a pro Matyáše, tu jsem zase musela zrušit. S Matyášem jsme se přestěhovali do obýváku. Jenže Helena začala dávat Matyášovi najevo, že je u nás vetřelec, zatímco ona domácí. A nejen to. Přišli jsme z práce a Helena, místo aby uklidila, vyprala a připravila něco k jídlu z nákupu, který jsme zaplatili a dotáhli domů, ležela na gauči a četla si. Kristýnka ječela v postýlce nepřebalená a hladová.

A co chceš, abych dělala,“ křičela na mě dcera. „Andrej mě nechal, na krku mám spratka, a ještě abych u nás doma brala ohledy na cizího chlapa! Jsi sobecká a necitelná!“

Stála jsem tam jako opařená. Já že jsem sobecká a necitelná? A co Helena? Jenže co mám dělat? Nemůžu ji přece vyhodit s dítětem na ulici! Obávám se, že Matyáš tuhle situaci neustojí a já budu zase bojovat s osudem sama.

Jitka, Nový Bor

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Andrej asi nebyl zrovna ztělesněním úžasného partnera a otce Kristýnky.

Pokud se však Helenka projevovala u něj podobně, jako nyní u matky, tak se nelze moc divit, že ji vyhodil. Pravděpodobně se nevzali, pak by to měl s tím vyhazováním podstatně složitější. Podmínkou by bylo, že Helena s malou Kristýnkou budou mít zajištěno vlastní bydlení nebo alespoň ubytování. Pro Jitku by určitě nebylo snadné poslat vlastní dceru a vnučku ode dveří pryč; lepším řešením by však bylo poskytnout jim pouze krátkodobé přístřeší i za cenu, že co nejdříve vezmou zavděk třeba azylovým domem pro matky s dětmi. Paní Jitka se bude muset záhy rozhodnout a zvolit, ke komu z nich se přikloní.

Její snaha být zadobře jak s Matyášem, tak se zhýčkanou lenivou dcerou, je jen cestou do pekel. Spolehlivě si rozkmotří obě strany. Pokud dá přednost „hlasu krve“, pak si bude zřejmě muset tu volbu dost odpracovat. Helena by měla dostat jasná ultimáta a podmínky, za nichž může zůstat. Troufám si však odhadovat, že by šlo jen o odklad finálního vyhazovu s rizikem, že ani Matyášova trpělivost nemusí být bezbřehá. Druhou variantou je na nic nečekat a dcerku poslat šupem pryč.

Helena určitě může najít možnosti, jak svou situaci řešit (zaměstnáním s bytem, sociálním bydlením apod.).

Autor: Eva Hirschová