Jana: Účty před manželem raději schovávám a lžu, žít s lakomcem je peklo

Zdroj: shutterstock
Prohlédněte si všechny fotografie (12)

Můj manžel je držgrešle. Vždycky byl na peníze opatrný, ale věkem se to zhoršuje. Už se dokonce bojím přiznat, že jsem si koupila něco na sebe.

Jak být ideální ženou, se dozvíte v galerii. 

Manžel je totiž přesvědčen, že dokud ze mě oblečení obnošením nespadne samo, je zbytečné si kupovat nové. Příklad: Koupím si novou sukni a halenku, protože ty staré se už nedají nosit. Vybalím své nové akvizice a manžela málem raní mrtvice. „Už jsi zase utrácela za blbosti. Kdybys tu starou sukni při žehlení napařila, tak by se neblýskala. A kolik že stála ta nová? Pětikilo??? No to mě podrž. Za to mohlo být něco užitečného do domácnosti.“

Nechci, aby mi manžel oblečení kupoval. Mám na to svoje soukromé „konto“, stejně jako on má své vlastní peníze na nákup rybářského náčiní a různého nářadí. Oblečení si skoro nekupuje. Kdybych mu ho nekoupila já, chodil by jako vandrák. Taky mi to pokaždé vyčte, ale pak v tom novém vesele chodí, i když na jeho staré hadry nesmím ani sáhnout. Kdepak do popelnice. Můžou se přece někdy hodit. A zřejmě by velmi ocenil, kdybych chodila jako vandrák i já a položka „oblečení“ by se ze seznamu našich nákupů vytratila navždy.

Nechci chodit v modelech typu bezdomovkyně, takže mi nezbylo, než přistoupit ke lsti. Jakmile si něco koupím, okamžitě strhnu cenovky a účty schovám na tajné místo – to pro případ, že bych oblečení musela vyměnit. Věci pak uložím na dno skříně, po čase je vytáhnu a předstírám, že žehlím. Samozřejmě že před manželem, aby měl celou akci pěkně před očima.

Pokud si chci nové oblečení obléknout hned, vytáhnu kartu jménem sekáč. Je osvědčená. „Víš, kolik mě stála tahle sukně? Dvacet korun! A svetřík byl za deset! Ale uznej, za takovou cenu jsem to tam nemohla nechat.“

A manžel uzná, že pěkný komplet za třicet korun českých je fakt terno, i když, vzato z praktického hlediska, mohla jsem koupit žebro na hovězí polévku. Často si říkám, mám-li tohle zapotřebí. Takhle si vymýšlet a lhát. Ale jinou taktiku se mi nepodařilo vymyslet.

Jana, Ledeč nad Sázavou

NÁZOR PSYCHOLOGA

Lidstvo jako by se dělilo na dvě skupiny. Na kulhající Harpagony (častý to následek jejich ochoty nechat si pro korunu koleno vrtat). A na upachtěné bytosti snažící se utratit poslední dvacku.

Nutit k léčbě manželku, která si po pěti letech už zas koupila novou sukni, když ještě jednu docela slušnou má, není zrovna projevem vztahové geniality.

Moudrá žena ví, že její netečný muž nový kousek v jejím šatníku nezaregistruje. Když se však náhodně strefí a pronese: „Ty máš novou sukni?“, pak i zde platí „zatloukat, zatloukat…“ Oznámí mu, že ji má již šestý rok a naposledy ji měla před měsícem na té večeři u Vejvodů. Pak je šance, že to téma sám rád opustí.

Není-li tato strategie použitelná, mohla byste mu napovědět, jaký by to byl od něj parádní prezent pod stromeček. Třeba vám vyhoví. Následnými obdivnými tanečky vděku nic nezkazíte!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky