V galerii se dozvíte, jak případně sepsat závěť.

Před dvěma roky mi tragicky zemřeli oba prarodiče. Nerada na to vzpomínám, proto okolnosti jejich smrti raději vynechám. To, s čím bych se ráda svěřila, je moje hloupost. Jak jsem svým iracionálním rozhodnutím přišla o veškerý majetek, který jsem po svých prarodičích zdědila. Byla jsem jejich jedinou vnučkou, moje matka byla také jedináček. Po rozvodu jsme zůstaly s maminkou samy a prodíraly se životem bez pomoci druhých. Moc jsme na rozhazování neměly, musely jsme hodně šetřit, odpustit si dovolené a výlety, abych mohla chodit na kroužky, které mě tolik bavily. Prarodiče nesouhlasily s matčiným postojem „svobodné“ matky a odmítali jí jakkoliv pomoct. Věděla jsem už jako dítě, že babička s dědou podnikají v realitách a spoustu aktivit mají také v zahraničí. O jejich pohádkovém jmění jsem neměla vůbec tušení.

Dědictví

Po dědickém řízení jsme byly s maminkou obě v šoku. Maminka zdědila svůj rodný dům, který byl celý zrekonstruován. Dostala také rentu, se kterou mohla krásně vyžít i bez práce. Já jsem dle poslední vůle mých rodičů ta zodpovědnější a rozumnější. Prarodiče mi odkázali veškerý majetek z podnikání. O takové astronomické částce se mi nikdy ani nemohlo zdát. Prarodiče mi jejich podnikatelská aktiva odkázali za podmínky, že budu pokračovat. Měla jsem přece vystudovanou vysokou školu ekonomickou, ve financích jsem se vyznala a se správou budov si mohu nechat poradit. Kromě tohoto majetku jsem dostala také nové auto a pětipokojový byt s terasou a výhledem na město.

Pustila jsem se do podnikání, ale předtím jsem si dopřála dovolenou snů. Odcestovala jsem na výlet lodí po Karibiku. Po návratu z dovolené jsem se s chutí a načerpanými silami vrhla do podnikání. Musela jsem na správu budov najmout posilu, mezi hromadou životopisů jsem si vybrala asi deset uchazečů. Na pohovoru mě zaujala jedna mladá slečna, ale pro její věk jsem měla obavy, dala jsem přednost sebevědomému a pohlednému muži, který mě svým vystupováním přesvědčil o svých zkušenostech.

Podvodník

Vasil byl poloviční Rus, ale narodil se u nás. Údaje v jeho životopise jsem nijak neověřovala, ani dosažené vzdělání a pracovní zkušenosti. To byla chyba… Vasil mě natolik ošálil, že jsem možná na jeho reference zapomněla. Procházeli jsme nemovitosti, jezdili na zahraniční služební cesty, pracoval pro mě de facto dvacet čtyři hodin denně. Byl nesmírně pracovitý, galantní, brzy jsem se do něj zamilovala. Svěřila jsem mu veškeré obchodní aktivity a začala se více věnovat své – tehdy již hodně nemocné mamince. Zbývalo jí několik měsíců života, svůj boj s rakovinou pomalu prohrávala. Chtěla jsem jí vynahradit veškeré strádání. Vzala ji na dovolenou, projezdily jsme skoro celou republiku.

Vasil vedl mé obchody velmi úspěšně a já mu plně důvěřovala. Když jsem netrávila dny a večery s maminkou, byli jsme spolu. Vasil mi pomáhal nejen v práci, ale byl mi také velkou psychickou oporou. Maminka na tom byla den ode dne hůř. A jednoho večera to přišlo. Maminka mě opustila navždy. Bylo to moc těžké období a vím, že bez Vasila bych to nezvládla a zhroutila se. Překonala jsem bolest a čas pomalinku zacelil ty největší rány. Vasil mezitím převzal vedení v mé společnosti, udělila jsem mu ještě několik plných mocí a zplnomocnila pro jednání s úřady.

Od nuly

Dodnes nevím proč, a jak to Vasil udělal, tok financí přesouval na různé účty všude po světě. Brzy jsem se dostala do exekuce a musela prodat veškerý majetek. Přišla jsem o společnost, svůj krásný dům, auto. Zůstaly mi oči pro pláč a na kontě trochu peněz na umoření nejdůležitějších dluhů. Společnost mých prarodičů koupila jedna společnost z Ruska a Vasil se z mého života vypařil. Proč? Byla jsem opravdu tak naivní, že jsem neprokoukla skutečnou povahu Vasila? Začínám od nuly, v pronajaté garsonce, bez maminky, která se musí v hrobě obracet. Přišla jsem samozřejmě i o její majetek…

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.