Svatba nespojuje jen dva lidi, ale celé rodiny. Naučte se spolu vycházet. Tipy najdete v galerii.

Hledej dál

Padesátka se nebezpečně přiblížila a já si jako každá matka pro svou dceru přála jen to nejlepší. Prošla si několika vztahy, některé trvaly přes rok, jiné vydržely sotva pár schůzek. Tajně jsem doufala, že nakonec zakotví u dobře situovaného lékaře, který by ji finančně zabezpečil a zajistil život „nahoře“. Jak jsem si přála, tak se nakonec stalo. Spadla z kolečkových bruslí a zlomila si nohu. Na lůžku strávila několik týdnů a padla si do oka s doktorem, kterému manželství viselo na vlásku a většinu času trávil na nočních směnách v práci.

Výhra

Byl dokonalý, desetiletý věkový rozdíl je tak akorát, po rozvodu vyřešené majetkové spory i péči o děti, byl úspěšný a měl práci, která mu dávala moc, byl chytrý, vzdělaný, z dobré rodiny. A co víc, vyléčil moje trable s kyčlí. Když mi Radana oznámila, že se zasnoubila, nemohla jsem být šťastnější, mise splněna. Bylo mi jasné, že to bude opulentní svatba pro smetánku a vybranou společnost. Pro ten jediný den jsem se musela hodit do gala a zapomenout, že jsem řadová účetní a bydlím v pronajaté garsonce. V den svatby mé dcery se bude hrát na efekt.

Přípravy

Plánování svatby trvalo celou věčnost, po roce byli sotva v polovině seznamu. Nevadilo mi to, chtěla jsem ještě pár kilo zhubnout, abych nedělala dceři ostudu. Cpala jsem se řepou a chřestem a chodila na dlouhé procházky. Konečně jsem měla pro změnu životního stylu smysluplnou motivaci. Po stovkách jsem odkládala stranou, abych jim našetřila něco do začátku. Padesát tisíc pro ně sice nic neznamenalo, žili si na vysoké noze, ale cítila jsem povinnost. Každý den jsem byla na nohou od rána do večera a nezaregistrovala, že je s mým tělem něco v nepořádku. Oči mi otevřela až gynekoložka při preventivní prohlídce. Menopauza byla v plném proudu. „Hano, musíte zvolnit.“ Takové rady na mě ale neplatí. Když si něco umanu, dotáhnu to do konce. Tělo začalo ale velice brzy protestovat, rty i ústa jsem měla posetá opary.

Protest

Měsíc před svatbou jsem měla na obličeji několik krvavých puchýřů a zarudlých stop po stroupcích a drobných rankách. Nepomáhaly odvary z bylin, čaje ani předražené zázraky z lékárny. Jediným řešením byl hutný korektor. Na vzdálenost deseti metrů jsem vypadala normálně, ale tváří v tvář se mě lidé děsili nebo jsem jim byla k smíchu. Den D se přiblížil. Se silnou vrstvou make-upu jsem vyrazila na radnici. Měla jsem o dvě čísla menší konfekční velikost, ale tvář připomínala marný boj dvanáctileté dívky s akné. Dcera se na mě smířlivě podívala, ale zdržela se komentáře. Obřadní síň byla plná a Radana vypadala jako princezna. Všude kolem sebe jsem cítila lásku a nebylo pochyb o tom, že jsou spolu šťastní.

Krok zpátky

Ještě před hostinou bylo na programu společné fotografování. Měsíce jsem si v hlavě představovala, jak a s kým bych se chtěla nechat zvěčnit. Dcera se ke mně ale naklonila a šeptla mi do ucha. „Vyfotíme se pak spolu, přidá se k nám i Viktor. Ale teď můžeš jít klidně k penzionu, do hodinky jsme tam.“ Bylo mi to jasné. Na její dokonalé fotky jsem se nehodila. Ve vysokých podpatcích jsem klopýtala po dlažebních kostkách a v kabelce nesla vydřených padesát tisíc. Nakonec jsem až do noci seděla v koutě a zuby nehty se držela, abych nepropukla v pláč. Nutila jsem dceru, aby se nezahazovala s řemeslníky a číšníky. Aby cílila na dobrou partii. Viktor ji ale změnil, udělal z ní ledovou královnu. Doufám, že na mě nezanevře, protože já už nestojím o pozlátko. Nevadí mi, že budu napořád jen řadová účetní z pronajaté garsonky.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.