Inspirujte se tipy z galerie, jak překonat zradu a nevěru.

Jako v pohádce

S Bedřichem jsem se seznámila krátce po škole. Byl o šestnáct let starší a já se jako čerstvá maturantka cítila dospěle, když se mi podařilo ulovit zralého muže. Máma sice dupala vzteky a radila mi, abych se s ním rozešla, ale marně. Teď si nejsem jistá, co přesně jsem k němu tehdy cítila. Možná to byla láska. Byl starší, až moc chytrý, poučoval mne, mentoroval. S mým pracovním životem to bylo mnohem horší. Na malém městě bylo kadeřnic až dost a o další nezkušenou absolventku nebyl zájem. Už to vypadalo, že odložím nůžky a půjdu na tři směny do provozu. Myšlenky na budoucnost rozptýlil Bedřich nečekanými zásnubami. Na několik měsíců jsem se zabavila plánováním svatby a nechala se živit. Jako svatební dar jsem dostala klíče od vlastního salonu. V tu chvíli jsem si byla jistá, že svého muže skutečně miluji.

Krůček po krůčku

Netrvalo dlouho a vytvořila jsem si pevnou zákaznickou základnu. Práce se mi stala koníčkem a na příjmy jsem si nestěžovala. Na manželovi jsem přestala hledat chyby a užívala si života plnými doušky. Nedokázala jsem si představit, že by klid mohlo něco narušit.

Říká se, že kadeřnice jsou největší drbny. Od každého se dozví něco a ve finále ví víc než sami aktéři. Ani já jsem nebyla výjimkou. Nechtěla jsem se celé dny bavit o počasí, a tak jsem se svými zákaznicemi probrala úplně všechno. Informace jsem ale nešířila dál, ztratila bych kamarádky a manžela pikantnosti nezajímaly. Ale měly by.

Postupně jsem totiž skládala dílky k sobě a pojala podezření, že je mi nevěrný. Dobrat se k pravdě mi trvalo několik měsíců, každou svou zákaznici jsem nenápadně zpovídala a ověřovala si informace od té předešlé, abych si byla manželovou nevěrou stoprocentně jistá.

Boj na ostří nůžek

Vím to. Vím, která mrcha se podbízela mému muži. Vím, které neodolal a tajil ji přede mnou. Jen, co usedla do křesla a začala si diktovat, jak chce ostříhat, usmála jsem se. Místo ledové blond odcházela s nepřirozeným broskvovým přelivem a s pravou stranou vlasů kratší. Když jí došlo, co jsem udělala, zvedla se a vyběhla ven. Slovní přestřelku nevyhrála ani jedna z nás. Mně se ale ulevilo, nikdo mi na nos bulíky věšet nebude!

Přišla jsem domů a hned mezi dveřmi potkala rozlíceného manžela. "Ty jseš jak malá holka! Kdy z toho vyrosteš? Snad sis měla promluvit se mnou!" Na jeho výtky jsem nebrala ohledy, to on zradil a podvedl mě. Šel spát až nad ránem, celou noc strávil na telefonu. Ležela jsem v posteli a poslouchala, jak uklidňuje svou milenku. Nakonec mě přemohla únava a ráno mile překvapil omluvný vzkaz na nočním stolku. Vyhrála jsem a získala manžela zpět.

Konec

Netrvalo ani týden a v mém salonu se citelně ochladilo. Po měsíci už jsem zvedala telefon jen pro rušení rezervací. Procházka po městě pro mě byla peklem, všichni si na mě ukazovali nebo se otáčeli zády. Dostala jsem nálepku pomstychtivé dračice, která o vztazích nic neví. Jako by byla nevěra přirozenou součástí každého vztahu a ženy se musí naučit s ní žít. A v lepším případě podvádět stejně jako muži. Nemělo smysl vysedávat před zrcadlem a čekat, že někdo zariskuje a přijde se ke mně nechat ostříhat.

Je to už půl roku, já stojím u linky v provozu a kontroluji plastové nárazníky. V manželství jsem ale nebyla nikdy šťastnější.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.