Dvojitá smůla
Carlos i Marky se narodili bez mentálního postižení, ale trpěli vzácným onemocněním kůže. Jednotlivé vrstvy se odlupovaly, byly suché nebo mokvaly, tvořila se ohromná ložiska s puchýři a rankami. Nemohli jíst, hýbat se, gestikulovat, utáhnout si tkaničky nebo si vzájemně stisknout dlaň. Sebemenší pokus o kontakt končil bolestivou grimasou.
Boj
Po druhém porodu se Melissa s výzvou prala obstojně, ale pohled na syna ji trápil. Při třetím těhotenství doufala, že si svůj díl smůly už vybrala a všechno bude v pořádku. Prognózy lékařů a statistiky byly ale nelítostné a historie se zopakovala. Potřebovala velké množství obvazů, obinadel a vaty, mastí, krémů a vazelín. Na nic z toho neměla peníze. Za svůj život stačila dokončit jen základní školu. Bez vyššího vzdělání a jen se zkušeností s roznosem jídel ve fastfoodu neměla moc šancí na dobré výdělky. Byla bezradná. Rodina jí pomáhala ze všech sil, ale ani to nestačilo. Ani jeden z biologických otců chlapců se k ní nehlásil. Zůstala sama a musela zabojovat. Pohled na děti, které každý den žijí v bolestech, ji ničil.
Čekání na smrt
V nemocnici byli skoro jako doma. A pak jednoho dne Marky zemřel. Věděla, že se to jednou stane. Lékaři ji na tu možnost dlouho připravovali. Smrt dítěte se ale přechází těžko. Melissa si uvědomila, že takový osud čeká i jejího druhého syna, který trpí stejnými problémy. První noc byla děsivá. Carlos přišel za svou matkou a řekl, že k němu promluvil Marky. "Je v nebi a už nemá bolesti. Vím, že se s ním brzy setkám!"
Dnes je Carlosovi 19 let a zdraví chátrá. Nemoc se zhoršuje a kůže se už téměř neobnovuje. Nepomáhá ani permanentní péče, pravidelné převazování a promazávání. Carlos je se svým životem smířený, ale Melissa se bojí každého dne. Mimo všechno dění stojí její nejstarší syn Michael, ale on šrám po ztrátě dvou bratrů zacelit nedokáže a ani nechce.
Těžko říct, proč osud mladé ženě tak naložil. Každopádně Melissa svou úlohu přijala se zdviženou hlavou a snaží se pro všechny své děti být tou nejlepší mámou, jakou zvládne být. Koneckonců ona není ta, která trpí ve dne v noci bolestmi, musí se tedy snažit svému nemocnému chlapci jeho trápení aspoň trochu ulehčit.