Když dorazil lékař a dával mi injekci adrenalinu, můj budoucí manžel nade mnou nešťastně stál. Vnímala jsem ho jako ve snách, zatímco mě rychle intubovali, abych mohla vůbec dýchat. Na rychlé dotazy posádky sanitky, co se mi stalo, že se dusím a otékám, jen bezmocně krčil rameny. Dál už nic nevím, probudila jsem se až v sanitce.

Pan doktor se ke mně choval moc hezky, zároveň mi ale jemně vyčetl, že jsem měla namále a proč s sebou nenosím adrenalinové pero, když už jsem v minulosti dvakrát anafylaktický šok přežila a takoví pacienti by adrenalinové pero u sebe měli nosit. „Pár minut a nemusela jste tu být,“ dodal. Ještě jsem nebyla v takovém stavu, abych mu vysvětlila, že pero už s sebou dávno neberu, protože jsem se naučila všem rizikům důsledně vyhýbat.

Mám alergii na arašídy, jejíž reakce patří k nejprudším na světě. Naučila jsem se s ní ale žít, a tak jsem dost dobře nechápala, co způsobilo tak náhlou reakci. Nedocházelo mi to ještě ani v nemocnici, kde mě hospitalizovali. Mojí vyděšené mamince netrvalo ani dvě hodiny a už mě držela starostlivě za ruku. Pořád se mě vyptávala, co jsem jedla, jestli se arašídy přece jen nemohly v něčem skrývat.

Já si ale vůbec nevzpomínala, že bych si dala na narozeninové párty, kde jsem trávila dopoledne, do pusy něco jiného než rajčata a plátky výborného studeného hovězího masa. Zároveň jsem se snažila vybavit si, co jsem dělala těsně předtím, než se mi udělalo tolik špatně. Musela jsem si připustit, že jsem měla dvě nebo tři skleničky bílého vína, užívala jsem si hezký pomalý tanec s mimořádně sympatickým mladým mužem a dokonce jsem mu v nestřežené chvíli dovolila, aby mě políbil.

Vzápětí mi došlo, co se stalo. Ten polibek musel být toxický. Mirek dorazil do nemocnice hned druhý den. Když jsem mu řekla, který okamžik jsem vyhodnotila jako potenciální spouštěč maléru, zůstal na mě chvíli překvapeně koukat. Pak připustil, že snědl na oslavě snad nejvíc arašídů ze všech hostů. Vysvětlení bylo na světě.

Dnes spolu chodíme. Mirek se kvůli mně vzdal své velké vášně – arašídů a já si ho za to ohromně vážím, protože to je pro mě důkaz lásky jako hrom.

Mohlo by vás také zajímat: Dcera asi není moje... Odborník radí: Nechte to být!