V galerii se dozvíte, co si počít se životem, když děti vylétnou z hnízda.

Postupně se nám narodily čtyři děti. Ale při čtvrtém těhotenství jsem měla zdravotní problémy, naštěstí vše dobře dopadlo a dítě se narodilo zdravé, i když o měsíc dřív a císařským řezem, protože mi šlo o život.

Samozřejmě že i manžel se modlil, takže šťastný konec přičítal zásahu Božímu, nikoli péči lékařů, kteří nám oběma, mně i dítěti, zachránili život. Sotva jsem se vzpamatovala ze čtvrtého porodu, manžel začal uvažovat, že si pořídíme páté dítě. Začalo mi docházet, že víc než na mém zdraví záleží manželovi na počtu potomků.

A co budeš dělat, jestli při porodu umřu? Nebo umře dítě? Co když ho ani nedonosím,“ oponovala jsem, už jsem opravdu nehodlala podstoupit další utrpení a strach. Manžel ovšem namítl, že vše bude tak, jak si Bůh přeje, navíc není přece jisté, že budu mít opět komplikace, ty byly přece jenom zkouška, z níž jsme vyšli bez ztráty hvězdičky.

Zašla jsem za svým gynekologem a nechala si předepsat antikoncepci. Tu jsem pečlivě schovala, aby na ni manžel nepřišel, protože je podle něj špatná a proti přírodě. Vůbec jsem nechápala, že se z manžela – je to přece vzdělaný člověk, dokonce doktor přírodních věd – vyklube takový fanatik!

O nějakém právu ženy na rozhodnutí, zda mít, či nemít dítě, nechtěl ani slyšet. Jenže já brala tajně antikoncepci a manžel se divil, proč nemůžu otěhotnět. Takže jsem mu také říkala, že je to vůle Boží, že se s tím zkrátka nedá nic dělat. Nakonec to přijal, ale nešťastnou shodou okolností moje „prášky proti dětem“ objevil.

Tak tys mě zradila, podvedla! A já ti tak věřil!“ Pilulky spláchl do záchodu a ještě další dny a týdny mě jen zahrnoval výčitkami, vždyť na cestě už mohlo být páté dítě!

Jenže já si za svým rozhodnutím stojím. A nejen to, už s tím fanatikem nehodlám být! On však o rozvodu nechce ani slyšet, brali jsme se v kostele. A co Bůh spojil… „Manželské povinnosti“ plním jen občas a v neplodných dnech, i tak v hrůze, že bych mohla otěhotnět. Manžel se tváří jako ztělesněné utrpení. Navíc mi kontroluje osobní věci, prohrabává kabelku a zásuvky, zda tam náhodou neskrývám zákeřnou antikoncepci. Vůbec nevím, co mám dělat.

Blažena, Břeclavsko

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Nechci bagatelizovat trápení paní Blaženy, ani ona však bez viny jistě není. Především tím, jak umí mlžit a dávat protichůdné informace.

Na jednu stranu „vůbec neví, co má dělat“, na druhou jí je jasné, „že už s tím fanatikem žít nechce“.

Zčásti má pravdu – s fanatiky skutečně není soužití snadné.

Když jim jasně nepopíšeme pro nás nepřekročitelné hranice, pak jsou s to se chovat zcela bezbřeze. Nepochybně by bylo na čase, aby už přestala hrát s manželem naivní hru. Nedostatečně konspirované uzobávání antikoncepce ho provokuje ke krokům, pro oba potupným. Už jen hrabání v jejích kabelkách a zásuvkách by samo o sobě mohlo a mělo být důvodem, proč v manželství nepokračovat.

Mohla by se ucházet o sterilizaci ze zdravotních důvodů. Potřebná kritéria splňuje, zákrok sám není příliš složitý; manžela by o něm ale měla předem informovat. I s tím, že dokáže pochopit, když to pro něj bude nepřijatelné. Pak mu může nabídnout pouze slušný rozvod.

Přitom není vyloučené, že by pozměnil názor a přestal se k ní chovat jako – s prominutím – k nosnici. Jen to výživné na čtyři děti…

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.