V galerii se dozvíte, jak být dobrou tchyní.

Než seženeme vlastní bydlení, budeme bydlet u mámy,“ pravil můj budoucí choť, ještě než jsem mu oficiálně řekla své „ano“. A tak jsme se nastěhovali do jejího tři plus jedna. Vyhradila nám pokoj, kam za pár měsíců přibyl další člen rodiny, malá Klárka.

Řve, asi má hlad,“ komentovala tchyně pláč miminka. „Nechovej ji, bude rozmazlená,“ prohlásila, když jsem ji vzala do náruče, abych ji utišila. Nesměla jsem prát prádlo v její pračce, takže jsem obden jezdila i s kočárkem a taškou prádla k rodičům.

Když se malá v noci probudila a plakala, přiřítila se k nám do pokoje tchyně: „Koukej ji uklidnit, zítra vstávám do práce!“ A tak jsem v noci drandila s kočárkem kolem bloku, aby se tchyně vyspala. Když už jsem byla na pokraji sil a poprosila manžela, aby mámě domluvil, jen pokrčil rameny: „Máma je unavená, tak se nediv, že se potřebuje vyspat.“

Jednou jsem se vrátila s malou z procházky a v pokoji nebyl jídelní stůl a židle! Nevěřila jsem svým očím, když tu se vynořila tchyně a pravila: „To je můj nábytek, tak jsem si ho vzala k sobě. Vy si něco kupte!“ Rozbrečela jsem se. Byla jsem na mateřské, manželův plat taky nic moc. „Proč nám tvoje máma vzala ten nábytek?“ ptala jsem se plačky manžela, když se vrátil z práce. Pokrčil rameny: „Je její, asi ho potřebuje.“

Když Klárka začala v roce chodit, vadilo tchyni, že ohmatává dveře. Že by někdy vzala malou do náruče, pomazlila se s ní, nepřipadalo v úvahu. Napětí mezi námi houstlo a manžel začal řešit situaci pozdními návraty z práce a návštěvami hospod. Ve slabé chvilce jsem si postěžovala tchyni. „Tak s tím já ti, děvenko, nepomůžu,“ řekla chladně.

Cítila jsem se sama, opuštěná, bez opory… Tak jsem jednoho dne sebrala Klárku a utekla k rodičům. A manžel ani ň. Když jsem se za pár dní vrátila pro pár zapomenutých věcí, byl vyměněný zámek!

Manžel se ozval až za měsíc! Že se mu stýská, že nás miluje, ať se vrátím, byt budeme mít už brzy a tchyni je prý líto, že mě sekýrovala. Jenže já nevím! Tchyně se nezmění.

A manžel? Nikdy se mě nezastal. Nebude mně a Klárce lépe bez nich?

Blanka, Praha