V seriálu Sex ve městě zaznělo, že „rodina by měla být ve vztahu spíš překážkou“. Nahlédněte do galerie a zkuste tipy, jak spolu vyjít.

Druhá kolej

Je to pětatřicet let, co jsem se poprvé nadechla. Matka už za sebou měla jeden potrat a chovala se ke mně jako k porcelánové panence, otec si neodpíral, místo na univerzitu jezdil vysedávat do pražských kaváren a zodpovědnost vůči rodině mu byla cizí. Nevzpomínám si na jediný den, kdy by mě pohladil, věnoval mi chvilku svého času nebo se o mě zajímal. Cítila jsem, že vztah mezi mými rodiči není ideální, ale jako čtyřleté pískle jsem nezmohla nic. Ani jsem to nepříjemné pnutí nedokázala pojmenovat. První zásah přímo do srdce jsem dostala, když se narodil bratr. Máma se chovala jako podle šablony a zahrnula ho láskou, ale otec ožil. Bylo znát, že chlapec je pro něj čest a požehnání.

Svou cestou

Ani on však otce neudržel u rodiny. Krátce po nástupu do školy se provalila jeho nevěra a my jsme museli snášet lítostivé pohledy a nejapné narážky. Zatímco matka se prala o každou korunu, bratr svérázným způsobem, kdy se vymočil místnímu sígrovi do bot, bojoval s posměchem, že postrádá tátu. Já jsem měla v hlavě chaos. Na jednu stranu jsem byla ráda, že tyran, kterého celá moje rodina tolerovala jen proto, že rozvod je poskvrnka na dobré pověsti, je konečně pryč a dlouho jsem zápasila se vzpomínkami, kolik ran jsem dostala při hře na klavír, kolik ponížení jsem musela snášet za narážky na postavu, kolik slz jsem uronila, abych se zavděčila člověku, který o to nikdy nestál. Na druhou stranu jsem nechápala, že sex byl pro otce jediným lákadlem. Který blázen by opustil rodinu, zázemí a všechno štěstí jen pro pár minut tělesného blaha?

I já jsem ale udělala chyby. Byla jsem hrubá, zkoušela jsem na něj lži i polopravdy, ignorovala jsem ho.

Čím méně jsme se vídali, tím svobodnější jsem byla. Věděla jsem, že nade mnou nemá žádnou moc, v jeho přítomnosti jsem se ale cítila jako zpráskaný pes. Našla jsem si přítele a odstěhovali jsme se do jižních Čech, kde jsme začali nový život. Nikdy se mi neozval, ale u ostatních sondoval a vyzvídal. Typické. Vždycky si potrpěl na informace z druhé ruky a vyhýbal se kontaktu z očí do očí.

Konečná

Kudlu do zad mi vrazil v momentě, kdy si přijel pro klavír, který mi v dětství s velkou slávou daroval. Hudba pro mě byla jako terapie, mohla jsem si pročistit hlavu a zapomenout na matčino trápení a otcův nezájem. Připomínal mi gestapo. Přišel a s nepřítomným výrazem předložil vykonstruované důvody. I přes pláč a prosby dosáhl svého. Když jsme se po deseti letech rozhodli s partnerem vzít, vymyslela jsem ďábelský plán. Na skromném obřadu byla jen moje matka a otec dostal stejně jako všichni ostatní stručné oznámení, že jsme manželé. Byl jediný, kdo nereagoval. Přes svého bratra, který ve svém otci vidí ohromný vzor a následuje jeho nekompromisní a neurvalé pracovní metody, jsem se už několikrát dozvěděla, že mu můj život není lhostejný. Ale moje srdce prosby ostatních, u kterých otec spílá nad mou tvrdohlavostí, neobměkčí. Pomohl mi udělat za naším vztahem tlustou čáru a zapomenout.

Zapomeň

Pár měsíců po svatbě jsem otěhotněla. Kruh se pomalu uzavřel a já jsem s manželem vytvořila rodinu. Tentokrát jsem neměla potřebu ohlásit, že jsem na svět přivedla dítě. Nechtěla jsem, aby má role matky vypadala jako hrdinský epos. Věděli to jen moji nejbližší. Z druhé ruky se to samozřejmě dozvěděl i můj otec. Nemám v úmyslu jet mu ukázat svou dceru. Z vlastní vůle i mého manžela. Nezajímá mě, že si bere bratra stranou a se slzami v očích pátrá, jsme-li v pořádku, zdravé a spokojené. Cesta ke vnučce pro něj vede kolem mě. Vím, že tak moc se nesníží. A jsem si jistá, že už se nikdy neuvidíme. Čím déle odkládá hovor, tím víc se mu vzdalujeme. Obě.

Po téměř pětadvaceti letech, kdy se v noci na můj svátek sebral a jen s kartáčkem na zuby nadobro odjel, vím, že mu nemám co odpouštět. Možná jsem svým rodičům přichystala perné chvilky, ale pro to, s jakým opovržením se mnou zacházel, není slov.

Text byl zpracován na základě příběhu čtenářky, která jej předala redakci. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.