Příběh Aleny: Syn pláče na táboře a manžel mi vyčítá, že jsem z něj vychovala bačkoru

Prohlédněte si všechny fotografie (10)

Výchova dítěte je častým sporem rodičů, a to hlavně tehdy, když jde o rozdíly mezi výchovou chlapců a dívek. Existuje ale ve výchově norma, nebo je to spíše záležitost intuice?

Dokud jsou děti malé, vyžadují naši péči, co vás čeká, až se jednou osamostatní, se dozvíte v galerii.

„Marečkovi je 7 let a letos poprvé jel na tábor. Jenže už po dvou dnech nám volali, že chtějí, abychom si pro něj přijeli. Je prý totiž hysterický. Přemluvila jsem je, ať to s ním ještě zkusí,“ píše Alena. Když o trápení syna řekla Alena manželovi, vyčetl jí, že z chlapce udělala bačkoru a nebýt její výchovy, nebrečel by. „Jenže jak to mám udělat, když je manžel neustále v práci, a já jsem tak na výchovu sama?“ ptá se.

Tady mluví genetika

Výchova dětí je složitá věc. Zvlášť tehdy, když se podřizujeme zažitým stereotypům, že kluci mají auta, holky zase panenky. Někdy to ale funguje obráceně – holka řeže a opravuje, chlapec tráví s maminkou čas v kuchyni. Některé způsoby chování či zájmy totiž nezměníme, jsou dány geneticky a my se můžeme stavět třeba na hlavu. „Mareček tráví od narození většinu času se mnou. Auta ho moc nezajímala, spíše si listuje v knihách, zajímá se o zvířata, dokonce po sobě i rád uklízí. Do teď manželovi nevadilo, když si hrál v kuchyni s hrncem a vařečkou. Jenže nyní mi vyčítá, že jsem se mu měla věnovat jinak, když on vydělával a neměl na to čas, a že by se ani nedivil, kdybych z něj vychovala gaye. To snad ale nejde, nebo ano?“ děsí se Alena.

Rozdíly ve výchově?

Různé přístupy k dívkám a chlapcům jsou dány hlavně vývojem lidského druhu a netýká se to jen výchovy. Rozdíly mezi pohlavími dělá i škola a samotná rodina. Genderové stereotypy se tak objevují už i u takto malých dětí. Kdo by neznal větu: „kluci přece nebrečí“, že?

„Manželův otec byl vždy ten drsný, koho se všichni báli. Manžela dokonce řezal, když byl malý, aby prý z něj vychoval správného chlapa. To jsem u Marka odmítla a manžel také tehdy sám řekl, že nechce být jako otec. Teď ale tvrdí, že pár facek by ho naučilo.“ Alena si tím ale úplně jistá není.

Nabízí se otázka, jestli je mezi chlapci a děvčaty nutné dělat rozdíly. Jedno je jisté – nejsou stejní. A to jak fyzicky, kdy chlapci mají třeba vyšší podíl svalové hmoty, tak i psychicky, děvčata jsou vnímavější a empatičtější. Kluci jsou hbitější, rychleji se naučí chodit, holky zase umí dříve mluvit a lépe se zbavují plen. Kluci čůrají obloukem nahoru, holčičky zase pod sebe. Holky jsou podporovány v mazlení, kluci zase vychováváni k tomu, aby lezli na stromy a řešili své spory chlapsky.

Zlatá střední cesta

Rozdíly mezi oběma pohlavími nemůžeme úplně potřít, ale rozhodně není nutné lpět na tradičních mužských a ženských rolích. Měli bychom děti spíše respektovat a snažit se je pochopit. Nejlepší bude, když si uvědomíte, že je každé dítě individualita, a budete i nadále rozvíjet jeho potenciál. A to i přesto, že se nebude někomu hodit do krámu.

„Mareček sice i dál pláče, ale poprosila jsem jednu milou praktikantku, aby se mu víc věnovala, že je prostě jiný. Není to tradiční kluk na lumpárny, potřebuje cítit zájem a oporu. Teď už prý pláče jenom před spaním. Vím, že to není výhra, ale třeba se mu tam ještě zalíbí,“ říká Alena a přiznává, že manželovi vyčetla, že se měl synovi sám víc věnovat, když mu teď není její výchova po chuti. Důležité je si uvědomit, že je nejideálnější, když je dítě samo sebou a nemusí si na nic hrát. Takže klidně nechte dívku chodit na karate a chlapce zajímat se o módu. Hlavní je, aby se stejnou měrou podíleli oba rodiče a předali tak svým dětem rozdílné pohledy na život.

Co myslíte: Má Alenin manžel pravdu, nebo zbytečně přehání a do výchovy se měl zapojit mnohem dříve? 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky