V galerii zjistíte, jak rozpoznat, že má někdo ve vašem okolí psychické problémy.

S tátou se před několika lety rozvedli, dlouho jim to neklapalo, a zpočátku se zdálo, že si samotu užívá. Postupem času se to však začalo měnit. „Adélo, už tady v noci zase někdo byl, je to podruhé. Myslela jsem, že se mi to poprvé jen zdálo, ale tentokrát jsem ho viděla!“

Okamžitě jsem se za mámou rozjela. Vyprávěla mi příběh, jak se kdosi vplížil do domku, tichounce prošel všemi pokoji a jen tak z hecu přemísťoval nábytek. „Hýbal s křeslem! A posunul stůl!“ Poradila jsem mámě zavést alarm a vyměnit zámky, ale nepomohlo to. „Adélko,“ volala máma. „Někdo tu zase byl! Slyšela jsem kroky! Vzal mi z knihovny několik knížek. A sebral mi brýle, dávám si je pravidelně na jedno místo!“

Pojala jsem podezření, že mámu asi trýzní samota, chce na sebe upoutat pozornost. Rozhodla jsem se, že ji budu s dětmi častěji o víkendech navštěvovat, ale ani to nezabralo.

„Je to strašné,“ posteskla si posledně. „Ztrácejí se mi věci! Začínám podezírat sousedku. Občas přijde na kafe a na kus řeči. No, a představ si, že mi po její poslední návštěvě zmizel hrnec! Ano, hrnec, netvař se tak posměšně! Ten velký papiňák! Hned jsem jí volala, ať ho kouká vrátit, že jí odpustím, když se přizná, ale ona mi řekla, že jsem blázen! Ať si prý zajdu za psychiatrem!“ Mám obavy, že sousedka není daleko od pravdy. Mámě se nejen záhadně ztrácejí věci, ale je přesvědčená, že ji někdo sleduje. Nakukuje do domku oknem. Sleduje ji, když jde večer venčit psa. Jakmile se máma otočí, záhadný pronásledovatel se vypaří.

„Mami, začínám mít o tebe strach. Netrpíš stihomamem? Můžeš to mít z té samoty tady v domě…“ Ale okamžitě mě usadila. „Ničím netrpím! Stojím oběma nohama na pevné zemi! Chceš mi snad naznačit, že jsem psychopat? Jako sousedka,“ křičela na mě.

Chtěla bych mámě pomoci, ale nevím jak! Bojím se, že se to bude zhoršovat. S návrhem, aby se poradila s odborníkem, mě poslala do háje.

Adéla, Praha

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Stihomam je ošklivé slovo, psychické změny související s věkem, ale nezní o moc lépe. Zatímco v práci může jít o úkony, které vaše maminka vykonává celkem rutinně, doma na ni číhají mnohá úskalí. Každý má občas problém nalézt něco, co někam založil, s postupujícím věkem se však stále častěji domníváme, že nám tím někdo chtěl uškodit. Třeba krádeží papiňáku.

Paranoidně zkreslené vnímání je jednou z charakteristik, které se pojí se stářím. Což neznamená, že už na dveře klepe ošklivý Němčour – pan Alzheimer. Může jít o projev běžných věkových změn vnímání, prožívání a zapamatování. Osamělost může mít vliv, sama o sobě ale příčinou není. I kdyby maminka zůstala s tatínkem, mohla by se projevovat stejně. Snad jen s tím rozdílem, že první „na ráně“ by byl on. Až po něm by nastoupila zlovolná sousedka, poštovní doručovatelka…

Bludné přesvědčení jí nevymluvíte. Dostat někoho proti jeho vůli k psychiatrovi je také dost těžké, navíc je sporné, zda a čím by jí pomohl. Pokud tedy pro ni chcete alespoň něco udělat, tak se zkuste se žádostí o pomoc obrátit na jejího praktického lékaře. Dobrou volbou by mohla být také MUDr. Tamara Tošnerová a její Ambulance pro poruchy paměti ve FN Královské Vinohrady.

Autor: Eva Hirschová