Psychiatři se proti řadě chystaných změn vzbouřili! Že se nás taková věc moc netýká? Ba ne, česká medicína jde ve stopách světové, následuje její trendy. Pozná se to mimo jiné i na globálně používaných reklamách farmaceutických firem. (Existuje roztomilý výraz psychiatrický imperialismus, který označuje šíření diagnóz a léků z USA do světa.)

Prokázalo se už, že si velcí výrobci léčiv některé diagnózy (popisy onemocnění) nechali vymyslet či upravit přímo na zakázku, aby získali odbyt pro nové přípravky. Zatím ale vždy šlo o okrajové případy (nebo aspoň žádná „velká rána“ ještě nepraskla).

„Navíc je nesmysl, aby se D.S.M. stala svým způsobem populární literaturou. Mimochodem prodalo se jí víc než milion kusů. Lidé si knihu berou na večírky, dohadují se, pod kterou chorobu by měly spadat jejich potíže, a pak chtějí od lékařů medikamenty, jež D.S.M. na jejich „nemoc“ doporučuje,“ pokračuje Allen Francesová. „Nejstrašnější je, že rodiče takto amatérsky diagnostikují i své děti a nekompromisně se pro ně dožadují léčby.“

Vy ještě nemáte depresi?

Klíčovým slovem „masové“ psychiatrie je deprese. Tu má nejvíc lidí – v České republice třeba v některé fázi života celá čtvrtina obyvatelstva – a léky na ni jsou jak drahé, tak dlouhodobě užívané. V USA za posledních 10 let vzrostl objem předepisovaných antidepresiv desetinásobně! Více než polovina konzumentů ale údajně prášky bere zbytečně.

Právě o definici pojmu deprese nyní v USA i jinde ve světě probíhá velký boj. Až dosud za oceánem vítězila představa, podle níž má člověk prožít celý život s tupě přihlouplým úsměvem v „pohodě“. A když už tato nepřichází sama (či za pomoci televize, piva a spol.), je třeba ji navodit medikamentózně. Navíc cokoli, co pocit pohody ruší a psychiatr nerozpozná příčinu, je šmahem označeno za depresi.

Nová vlna psychiatrů však soudí, že život je třeba zvládnout s jeho vrcholy i propastmi. Nelze si opravdu užít štěstí, když člověk nepoznal neštěstí. Do smutku, úzkosti, stresu a obav by se mělo za pomoci léčiv vstupovat jen v opravdu krajních případech.

„Co je divného na tom, že vdova je půl roku po smrti manžela nešťastná?“ ptá se Allen Francesová. „Přitom podle dosavadních norem D.S.M. by měla být léčena už po čtrnácti dnech intenzivního zármutku.“

Australský profesor Gordon Parker zase popisuje případ muže, kterému jediný syn padl ve válce. „Z takových situací se lidé nikdy úplně nevzpamatují – a to je normální a žádné léky to nemohou vyřešit,“ říká. „Rady dobrého psychiatra jsou zde prosté: snažte se ránu postupně překrývat vrstvičkami zážitků: pohyb v přírodě, oblíbená práce, zábava s kamarády, četba, sex…“ To všechno jsou činnosti, které vám upřímně doporučujeme, pokud by na vás náhodou padla „podzimní depka“! Jít si k lékaři pro prášky je až poslední možnost…