V divokých a temných dobách pravěku, kdy každý den byl bojem o přežití, se muži zřejmě i k ženám chovali násilnicky a nějaký ten pátek trvalo, než se jejich projevy zkultivovaly. Bohužel ale i v 21. století se najdou tací, kteří sice vypadají na první pohled civilizovaně (tykají si s nejmodernější elektronikou, používají shower gel, body spray, nosí trendy oblečky a jezdí v super autech), ale jejich zacházení s něžným pohlavím je na úrovni nevoňavých jeskynních chlapíků. A co je ještě horší, ve svém trapičství jsou rafinovanější…
Jednou z organizací, které pomáhají obětem domácího násilí, je občanské sdružení ROSA, centrum pro týrané a osamělé ženy. S ředitelkou Marií Vavroňovou a její zástupkyní Zdenou Prokopovou jsme se pokusili zmapovat situaci.
Co se vlastně rozumí pod pojmem domácí násilí?
Chování, které v jednom z partnerů vyvolává strach. Cílem je ovládat ho, kontrolovat, řídit a ovlivňovat z pozice moci. Může jít o násilí mezi mužem a ženou, ale i naopak o násilí mezi homosexuální populací nebo o násilí proti seniorům a dětem. Většinu případů ale tvoří násilí muže proti ženě a případně dětem. Pokud muž ženě nadává, ponižuje ji, izoluje ji od rodiny a přátel, zamyká ji, vyhrožuje tresty, „likvidací“, kontroluje její telefonáty a pohyb mimo dům, zamezí jí přístup k financím nebo nařídí předkládat účty, bije ji nebo nutí proti její vůli k pohlavnímu styku, pak jde o domácí násilí. Samozřejmě nemusí být naplněny všechny popsané znaky ve stejné míře, některé mohou chybět či jiné přibudou.
Existuje někde ve světě povinná léčba agresorů?
V zahraničí má násilník u soudu na výběr, buď si půjde sednout do vězení, nebo se podrobí terapii. V Česku jsou zatím jen pilotní programy SOS Diakonie a na Moravě to nabízí Persefona. Naše legislativa s povinným nařízením toho druhu zatím nepočítá, je to spíš na dobrovolné bázi.
Dost cizinců z vyspělých zemí má dojem, že je u nás stále patriarchální, machistická společnost.
Ano, znáte průpovídky typu: „ženská má poslouchat chlapa“, „nějaká ta facka neškodí“, „změní ho láska“, „až se narodí děti, bude jemnější…“ Nakonec je to i v písničce „žena muže bít nemůže, protože ho nepřemůže, žena muže bít nemůže, protože ho ráda má…“ Na domácí násilí se pohlíží často jako na něco, co si žena zavinila, protože muže „provokovala“. Dokonce i týraná žena má časem pocit, že si násilí vlastně zaslouží, protože není dost pěkná, dost chytrá, není dost dobrá milenka, hospodyňka... Pokud muž po násilné scéně přinese kytku a je milý, je schopná stále mu odpouštět, přičemž násilí se opakuje a sílí.
Vlasta
Celý článek si můžete přečíst v aktuálním čísle časopisu Vlasta.