Byl nádherný slunný den! Po hrozně dlouhé zimě. A Pavlík navrhl, že si vyrazíme na motorce. Že celou zimu zahálela v kůlně.

„Pojeď se mnou, dáme pořádnou jarní jízdu, ať se holka provětrá,“ přemlouval mě. Ale mně se vůbec nikam nechtělo, navíc jsme den před tím slavili Pavlíkovy devatenácté narozeniny a dost jsme pili. Určitě jsme oba měli ještě „hladinku“ a mě navíc bolela hlava.

Nikdo u té naší hádky nebyl! Pavlík měl motorku vždycky zaparkovanou v naší kůlně a rodiče byli ten den pryč. Kdyby byla moje máma doma, určitě by Pavlíka zastavila, možná bychom se ani nepohádali, ona je takový rodinný smírčí soudce.

Bojím se jí to říct, nejspíš mě taky obviní, že jsem tu nehodu zavinila, že jsem se neměla hádat! A Pavlíkovým rodičům? Těm už vůbec ne, vždyť oni by mě asi prokleli a měli by pravdu. Měli mě vždycky rádi a brali mě jako dceru.

Jsem tak nešťastná, vůbec nevím, co mám dělat, výčitky svědomí mě ničí a navíc se mi strašně stýská po Pavlíkovi. Každý večer mu říkám, že ho miluju, a prosím ho o odpuštění. Naši jsou ze mě zoufalí a posílají mě k doktorovi.

Máma se bojí, abych si něco neudělala, a pořád mě hlídá, dokonce chodí v noci do pokoje a kontroluje mě! Dělám, že spím, ale nejde to, spánek mě spolu s Pavlíkem opustil.

Nevím si rady, možná bych si měla s někým promluvit, třeba by se mi ulevilo, ale já mám hrozný strach. Sama se obviňuju, a jestli mě budou vinit i ostatní, asi to neunesu.

Martina

Zbavte se pocitu viny

  • Není snadné vyrovnat se se ztrátou blízké bytosti. Nejprve máme pocit, že to nemůže být pravda. Poté přichází fáze zoufalství. Oběma si Martina po Pavlově úmrtí už prošla. Ze zoufalství ještě není zdaleka venku a už se potýká s třetí fází: hledání viníka. Tato etapa může být někdy do jisté míry osvobozující, zvlášť pokud nám umožňuje napřít zlobu vůči okolí - někomu, kdo může mít na tragédii vinu.
  • Konečné rozhodnutí, onen krok ke zkáze, byl však už pouze v Pavlíkově režii. To on přece sedl na motorku! Nezabila ho Martina, ale jeho vlastní nezralost a lehkovážnost. Jenom proto jí ale lépe nebude.
  • Sama cítí, že by potřebovala s někým tu tíhu pocitu viny sdílet a správně tuší, že by to neměli být rodiče ani jiní blízcí, kteří rovněž mají problém se s Pavlovou smrtí vyrovnat. Měl by to být psycholog, komu by se měla svěřit!