Foto: Isifa
Máme sice s mužem v domě vlastní byt i s příslušenstvím, ale soukromí prakticky žádné. Tchyně si k nám zvykla chodit v kteroukoli denní i večerní hodinu.
Ani nezaklepe a vtrhne k nám jako velká voda. Je to moje chyba, že jsem pravidla soužití nestanovila hned na začátku, ale byla jsem přece jenom „cizí“ a nechtěla jsem dělat problémy a vytahovat drápky.
Malé kompromisy Blaženě nepomůžou
PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12
- Kdyby se Blažena rozhodla řešit své trápení v rodinné poradně, nespokojil bych se pouze s její verzí, ale snažil se vyslechnout i ostatní: tedy manžela, tchyni, případně i švagra. Ze zkušenosti totiž vím, že drobné změny nebo snaha o hledání kompromisů nejsou v těchto případech účinné. Bývá zapotřebí radikálnější řez.
- Na počátku je většinou bolestivý, ale nakonec může přispět k harmonizaci vztahů. Nejprve by se však Blažena musela ozvat! Dokud bude držet ústa i krok a jen se bezmocně trápit, její situace se nezmění. Vždyť ostatním vyhovuje, tak proč by ji měli měnit.
- První otázka „k řešení“ je dostatečné vymezení provozních i teritoriálních hranic obou rodin. Každá by se měla starat především sama o sebe: Blažena s manželem a synkem na straně jedné, tchyně s Oldou na straně druhé. Můžou si sice vypomoci (praní, vaření, žehlení), ovšem nemůže to být vyžadováno automaticky. Můžou se navzájem navštěvovat, ale pouze tak, jako kdyby nežili pod jednou střechou. Tedy po předchozí domluvě. O těch pár drobností, jež se pojí s údržbou společných prostor, by se měli podělit.
- Krajní, nikoli však zcela nepřijatelná alternativa řešení může být vlastní bydlení někde jinde. Třeba by švagr Olda časem uvítal, že má v rodném domě svůj byt – ať si to vše zase odpracuje nějaká jiná snacha.
- Vím, jak těžké je snažit se cokoli z toho prosadit. Proto jsem začal o možnostech poradenské pomoci. Pro manžela i ostatní by úvaha o „nových pořádcích v jejich domě“ byla jistě stravitelnější z úst psychologa.