Vůbec tomu nerozumím. Vždyť táta zná Jarmilu skoro celou dobu, co spolu chodíme, a nikdy ani nenaznačil, že by se o ni zajímal jinak než jako o svou potenciální snachu. Schválil mi ji, ovšem naprosto přiměřeně: „Je to pěkná holka, Davide, bude i chytrá a k práci se má celkem čile. Drž se jí.“

Věřil jsem jí...

Byl jsem rád, že mi ji „zkolaudoval“, jak tomu v rodině říkáme. Táta byl odjakživa můj vzor, jako dítě jsem ho obdivoval, později si ho vážil. Bylo pro mě důležité, co si myslí o mých kamarádech i studentských láskách, a to, že se mu Jarmila zamlouvala, jsem považoval téměř za výhru v loterii.

Je moje životní láska, bezvýhradně jsem jí věřil. Jenže rodiče se rozvedli, když mi bylo deset. Zůstal jsem s mámou, avšak s tátou jsme udržovali dobré vztahy. Slavili jsme společně Vánoce a narozeniny, jezdil jsem s ním na báječné dobrodružné dovolené. Nikdy jsem se nad tím nezamýšlel, až teď - ale měl jsem tátu radši než mámu.

Proto se teď potýkám s dvojnásobným pocitem zrady. Můj milovaný otec nepokrytě flirtuje s mou milovanou snoubenkou. A jí se to zřejmě líbí!

Fakt, že se k ní chová galantně, by byl v pořádku, kdyby to nebylo až příliš! Samozřejmě že jsem si nemohl nevšimnout letmého dotyku rukou, když táta podával Jarmile kabát.

A nešlo jen o náhodný dotyk, to přece člověk pozná. Bylo v něm jakési souznění. Je jasné, že to není poprvé. A ten pohled, co si vyměnili! Spiklenecký, laškovný, důvěrný.

Pronajali jsme si s Jarmilou malý byt a táta je teď u nás pečený vařený. Nikdy nezavolá mně, neřekne: „Davide, mohl bych vás dneska navštívit? Nebudu rušit?“ Kdepak. Vždycky volá Jarmile.

Chci s ní být sám

A ta jen zašvitoří: „Davídku, volal taťka. Chce přijít na návštěvu.“ Posledně mi vlepila pusu na tvář a pronesla: „Vím, že jsme chtěli jít večer do kina, ale volal taťka. Co kdybychom mu navrhli, aby šel s námi? Je sám, nudí se, potřebuje trochu rozptýlit.“

Když jsem namítl, že bych s ní byl raději sám, označila mě za sobce. „Myslíš jenom na sebe. Tobě snad vadí, že chci vzít tvého tátu do kina. Pak přece budeme mít celý večer pro sebe!“ Tvářila se přitom jako nevinnost sama.

Vůbec se mi takový nápad nelíbil, ale nakonec jsme do kina šli všichni tři. Ani nevím, o čem film byl. Celou dobu jsem sledoval ty dva. Všiml jsem si, že ji pohladil po ruce. Neucukla! Hned po kině nás táta pozval do vinárny. Žádný tichý večer ve dvou se tedy nekonal, spíš vysmátý!

Já však neměl žádný důvod k úsměvům. Naléval jsem si víno a chmurně sledoval, jak se táta s Jarmilou baví, jak vtipkují, jak řádí na parketu, protože po půlnoci hrála hudba k tanci.

Z parketu se vraceli rozjaření, tváře jim hořely a oči svítily. Drželi se za ruce a vzájemné porozumění z nich přímo plápolalo.

Hlavou mi proletěla kacířská myšlenka: Oni spolu něco mají! Takhle důvěrně se přece chovají milenci! Chtěl jsem si pak o všem s Jarmilou promluvit, ale označila mě za žárlivého blázna. Měl bych to probrat i s tátou, ale jak ho znám, bude taky zapírat.

Vlastně nevím, co mám dělat. Mám se s Jarmilou rozejít, nebo o ni s vlastním otcem bojovat? Pořád ji miluju. Jenže mělo by to cenu, pokud o mě už ona nestojí?

David

Trápí sebe a tím i své okolí

  • David je zřejmě na nejlepší cestě k tomu, aby Jarmilu ztratil. Nikoli proto, že by dala přednost jeho „kolaudujícímu“ taťkovi, ale kvůli tomu, že se chová jako žárlivý trouba. Možná jen „slyší trávu růst“ a žádné reálné nebezpečí mu z otcovy strany nehrozí.
  • I když! Proč by Jarmile nemohl nastávající tchán připadat jako docela zajímavý muž. Zralý, světa znalý, velkorysý, zábavný a (oproti žárlícímu Davidovi) i uvolněný. Nejen psychologové se shodují v názoru, že soužití s rodiči ženy je výrazně méně rizikové než s rodiči muže. Většinou se přitom klade důraz na společné návyky matky a dcery týkající se běžného provozu domácnosti, na to, že se matka s dcerou ve společné kuchyni snesou lépe než tchyně se snachou. Decentně se ovšem opomíjejí úskalí spojená s tím, co nyní prožívá David.
  • Na stárnoucího otce může už jen samotná přítomnost mladé, někdy dokonce přitažlivé a v negližé se po bytě pohybující snachy působit jako účinné afrodiziakum. Starý morous o sebe začíná více dbát, najednou se rozpomene na doby, kdy se uměl k zajímavým ženám chovat patřičně dvorně. Davidův otec měl již dříve potřebu mu jeho partnerky „kolaudovat“, třeba teď nechce zůstat pouze u nějaké povrchní kolaudace a chce „jít více do hloubky“.
  • Do hry může vstupovat ještě jeden rušivý faktor – selektivnost našeho vnímání. David možná ve své úzkosti vidí i to, co není. V drobných náznacích doteků a jiných „důvěrností“ mezi otcem a Jarmilou se mu před očima odehrávají barvité příběhy. Čím víc trápí sebe, tím větším útrapám je vystaveno jeho okolí. Může přijít o dvě nejbližší bytosti zároveň, protože je svým jednáním připravuje o poslední zbytky chuti s ním být.