Starou chalupu jsem zdědila po rodičích a s manželem jsme ji léta dávali dohromady. Chtěli jsme se tam na stará kolena natrvalo usadit, ale osud měl jiné úmysly.
Manžel zemřel v 50 letech na infarkt a mně zůstal na krku domek, který ještě vyžadoval řadu úprav. Něco jsem zvládla sama (třeba vymalovat, natřít okna a dveře i posekat zahradu).
Když vejminek, tak na úrovni!
PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12
- Karel s Janou mají celkem jasnou vizi jak společnou chalupu upravit. Jen se jim do ní nějak ne a ne vejít Janina maminka! A tak se rozhodli vrátit bezmála o století zpět a odsunout ji do toho, čemu se kdysi říkávalo výměnek či vejminek. Jen jim jaksi uniklo, že i výměnkář (starý hospodář poté, co statek převzal jeho syn) měl svá nezadatelná práva. Nevědí zřejmě ani to, že institut výměnku jako právní akt byl zrušen už v roce 1948!
- Ale zpátky ke Karolíně a její nynější situaci. Bylo by načase, aby začala více hájit svá spoluvlastnická práva! Pokud se bojí, že si tím zničí vztahy s dcerou a její rodinou, pak má pravdu pouze zčásti. Nechá-li si totiž vnutit nabízené řešení, jejich vztahy se pokazí tak jako tak. Sama se bude cítit ukřivděně a dcera možná sice vnitřně provinile, ale navenek to nepřizná. Naopak, bude hledat důvody, jimiž by si mohla před sebou i před okolím své jednání obhájit („Matka je nemožná, potřebujeme více soukromí…“).
- Výměnek? Dobrá, ale za určitých podmínek! V rámci tak rozsáhlých rekonstrukcí by se jistě našel způsob, jak Karolíně zbudovat důstojnější prostory včetně pořádné koupelny a dalšího zázemí, jakož i napojení na ústřední topení. Měla by mladým říct, že jinak jí to sice bude mrzet, už proto, že nechce dělat potíže, ale k přestavbám souhlas prostě dát nemůže!
- Nelze sice vyloučit, že se tím jejich vztahy zhorší, čas ale obvykle takové hroty otupí a zase k sobě najdou cestu. Mimo jiné i proto, že se navzájem potřebují.