Očima matky (XIV): Děti a elektronika aneb Hovory o ničem

Očima matky: Děti a elektronika aneb Hovory o ničem
Očima matky: Děti a elektronika aneb Hovory o ničem
Zdroj: Profimedia.cz

Nedávno jsem se někde dočetla, že české děti dostávají svůj první mobil průměrně v osmi letech...

Jisté ale je, že s veškerými elektronickými komunikačními pomůckami umějí skvěle zacházet dávno předtím, než získají sebemenší potuchu o tom, co by si jejich prostřednictvím vlastně mohly sdělovat.

Tak například moje dcera Anička. Podobně jako mnoho jejích spolužáků dostala mobilní telefon o prázdninách mezi druhou a třetí třídou. Během srpnového týdne, který jsme trávili na chalupě, své prstíky prakticky neodlepila od jeho tlačítek. Většinu času na něm ovšem hrála jednoduché elektronické hry. Případně si posílala esemesky s holčičkou od sousedů, od nichž nás dělí pouhých pár metrů a laťkový plot. Přes ten plot pak putovala éterem hlubokomyslná poselství typu:

Anička: Ahoj Zuzi.
Zuzka: Ahoj.
Anička: Ve space balls jsem nahrála 3750 bodů.
Zuzka: Dobrý.
Anička: Tak ahoj.
Zuzka: Ahoj.

To vše vyšperkované přehršlemi různobarevných a různě se tvářících "smajlíků". Dvěstěkorunový kredit, který jsme jí do začátku pořídili, vzal během pěti dnů za své, aniž by Anička absolvovala byť jen jediný alespoň trochu smysluplný telefonický hovor.

Krátce nato pak Anička projevila zájem zřídit si také e-mailovou adresu, aby mohla být se svými přáteli ve spojení na více kanálech naráz. Mezi ní a jejím kamarádem Hugem se pak rozvinula následující konverzace.

Anička: čau jak se vede?
Hugo: aaaaahooooj jaaak seeee maaaaš? jaaaa seeee maaam doooobřeeee
Anička: jaaaa taaaaakyyyyyy (následovala asi týdenní odmlka, po níž Anička pokračovala...)
Anička: ahoj mohl bis my poslat emailovou adresu Kačenky?
Hugo: kacenka.pulpanova@seznam.cz
Anička: čau kačenko jak se vede?

A tak dále, a tak podobně, ad absurdum. Jedinou důležitou baštou elektronické komunikace, kterou má dcera zatím nedobyla, zůstává Facebook. Pravda, hned na začátku školního roku o něj projevila zájem. Nevěděla sice vůbec, co to je a k čemu to slouží, ale chtěla to, protože o tom slyšela od své zkušenější kamarádky Sáry. Sára jí dokonce vypracovala podrobný, rukou psaný návod, jak se na Facebook přihlásit - elaborát plný trefných vět typu "To jsou bláboli, ty nečti, klykni rovnou na tlačítko REGISTROVAT". Zapomněla ovšem Aničce prozradit jednu důležitou věc: že na Facebook se může registrovat až od třinácti. A protože mou chválabohu stále ještě pravdomluvnou dceru vůbec nenapadlo, že by v otázce věku mohla lhát, brány Facebooku jí zůstaly uzavřeny. Prozatím. 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky