Otázka, “kam s nimi” (rozuměj se školou povinnými dětmi), vás bude stát spoustu nervů, úsilí a taky peněz.

Jakmile naše Anička poprvé usedla do školních lavic, s překvapením jsem zjistila, že současní školáci disponují daleko větším množstvím volných dnů, než tomu bylo za časů kruté totality, kdy jsme do školy chodili my. Kromě klasických letních, vánočních a jarních prázdnin si užívají taky podzimní prázdniny, pololetní prázdniny a velikonoční prázdniny, nemluvě o tom, že ředitelé škol jsou celkem liberální v udělování nejrůznějších dnů volna navíc.

Rodiče jejich svěřenců, kteří ještě nejsou dost staří na to, aby mohli celý den strávit bez dozoru, jsou tím postaveni před neřešitelný problém. Vzít si dovolenou?

Brzy vám žádná nezbude, když máte nárok na pouhých dvacet dní ročně. Vzít si potomka s sebou do práce? To si ve většině zaměstnání můžete dovolit jen výjimečně. Svěřit dítě příbuzným? Máte-li nějaké, kteří jsou k tomu svolní a vhodní, a jejich bydliště není vzdálené víc než sto kilometrů od toho vašeho, můžete si gratulovat.

Daleko nejsložitějším rébusem jsou ovšem prázdniny letní, během nichž je vaše dítko nemilosrdně vypuštěno ze školního režimu na nekonečné dva měsíce.

Letos jsme před tuto nepřeklenutelnou propast zející uprostřed roku byli postaveni poprvé – a málem se nám zatočila hlava. Naplánování celých dvou měsíců si od nás žádalo tolik strategického umu jako od Alexandra Velikého dobytí Perské říše. Museli jsme skloubit pracovní a dovolenkové rozvrhy celkem dvanácti osob. Museli jsme přemluvit dědečka č. 1, aby se nebál strávit s dětmi tři dny v červenci o samotě v jeho rodinném domku, a dědečkovi č. 2 naopak důrazně rozmluvit jeho plán uchýlit se s dětmi na tři týdny v srpnu do opuštěného srubu na hřebenech Šumavy, na kilometry daleko od nejbližší výspy civilizace. Museli jsme Aničce vnuknout myšlenku, že letní tábor je skvělé místo plné zábavy a nových kamarádů, a ne depresivní odkladiště opuštěných dětí, které jejich zlí rodiče nemají rádi.

Skládanku dočasných letních útočišť pro naši dceru Aničku jsme začali dávat dohromady už v únoru – a od té doby jsme si drželi palce, aby žádný z mnoha aktérů našeho bojového plánu do prázdnin nezesnul, nezlomil si nohu nebo nezměnil názor. Stačilo by jedno příslovečné mávnutí motýlích křídel, a náš prázdninový plán by se zhroutil jako domeček z karet.

Teď už jen zbývá ono adrenalinové období ve zdraví přežít – a těšit se na návrat do poklidných vod nového školního roku.