Nela: Přes veškerou snahu jsem skončila sama. Nedá se se mnou prý vydržet

Sama
Prohlédněte si všechny fotografie (11)

Rodina je základ, který se musí každý den opečovávat. Nekalé úmysly dřív nebo později vyplují na povrch a napáchají spoustu škod. Hádkami to začíná a doživotními rozkoly v rodině to končí.

Některé vztahy stojí za pokus o záchranu. Návod najdete v galerii.

Dobrý úmysl

Sedím v pokoji, dojídám zbytky a čekám, až dorazí jedna z mých posledních kamarádek, která mi v životě zbyla. I kocour se radši zavrtá do pelechu, než aby poslouchal mé věčné stěžování. Možná jsem v životě přestřelila, ale nikdy mě nevedly neupřímné nebo nečisté úmysly, které měly za cíl ublížit. Vždycky jsem chtěla pro své nejbližší jen to nejlepší - pro manžela, děti, rodiče.

Pivní láska

Vzala jsem si svou první velkou lásku. Igor byl neotesaný buran, kterého jsem se rozhodla zkrotit. Podařilo se. Vydupával vedle mě jako cirkusový poník a já ob rok nosila domů radostnou novinu o dalším přírůstku. Konečný počet dětí jsme utnuli na pěti. Byl to ten nejlepší kompromis mezi radostí a starostmi, které s nimi byly. Časem mě začala přemáhat péče o špunty a domácnost. Manžel neměl ambice přiložit ruku k dílu, a tak pil. Pravidelně a hodně. Přestal se holit a zápasit s rostoucím pivním pupkem. Pro takový životní styl jsem neměla pochopení a začala jsem spřádat plány. Nechtěla jsem, aby všechno propil, a tak jsem se po jeho návratu domů překonala, zadržela dech a přinutila ho sepsat závěť, aby svůj majetek rozdělil mezi mě a děti. Nechtěla jsem ho obrat o peníze, ale ochránit to, co nám ještě zbylo.

Pár měsíců na to začala jeho játra stávkovat a zhýralý život ho dohnal na smrtelnou postel. Už nebylo cesty zpět a jeho život vyhasl těsně před čtyřicátými narozeninami.

Nouzové řešení

S pěti hladovými krky se žije těžko, ani vdovský a sirotčí důchod rodinný rozpočet nespasil. Začala jsem o sebe účelně dbát a pokukovala, co je kolem mě za vhodný materiál. Nehledala jsem lásku, ale muže, který by ve mně našel zalíbení a udržel děti na škole. Podařilo se. Vašek mě měl upřímně rád a přijal mě i s mými závazky. Roky jsme si hráli na rodinu, ale ke svatbě vztah nikdy nedošel. Na to mi tak sympatický nebyl. Bez řečí platil vše, co bylo potřeba.

Děti dostudovaly, nepotřebovaly dotovat, platit kolej ani jídlo, a tak jejich náhradní otec začal ztrácet na hodnotě. Myslela jsem, že snesu hodně a pro své děti téměř vše, ale jednoho dne mi došla trpělivost a Vaškovi jsem sbalila kufry. "Nechápu, že ti nedošlo, jakou roli tady vlastně máš. Ženská s pěti capartama nehledá lásku, ale peníze. Díky za ně. Teď můžeš jít!" Sklopil hlavu, odešel a měsíce jsem o něm neslyšela.

Rodinný podnik

Děti jezdily čím dál méně a ozývaly se jen sporadicky. Nezbývalo mi než to respektovat. Byly dospělé. S čistým svědomím, že i když se jejich táta upil k smrti, dokázala jsem si udržet chladnou hlavu a zajistit jim dostatek prostředků pro vstup do života, jsem začala hledat vlastní štěstí. Do oka mi padl úředníček z vedlejšího města. Krátce po seznámení se ke mně Karel nastěhoval. Novou životní etapu jsem nechtěla podcenit a pustili jsme se do rekonstrukce. Zamilovali jsme se do dřeva a hledali truhláře, který by byl ochotný vyhovět všem našim požadavkům. Dostali jsme tip na firmu z Vrchlabí, která se nebojí ani těch nejsmělejších plánů. Sjednali jsme si schůzku a vyrazili.

Otevřela mi dcera. Nechápala jsem, co tam dělá. Jak jsem procházela provozem mezi neopracovanými fošnami, z prachu jeden po druhém vystupovali moji synové. Na konci stál ten, kterého jsem jen využila a on mi "na oplátku" sebral rodinu. Všechny děti se za ním stáhly a žijí spolu na hromádce, vedou firmu a jsou bezpomínečně šťastní. Karel velice rychle pochopil, nasedl do auta a radši odjel. Stála jsem uprostřed dílny, sama, opuštěná, zlomená.

A tak sedím v pokoji, dojídám zbytky a čekám, až dorazí jedna z mých posledních kamarádek, která mi v životě zbyla.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky