Nekamaraď se s ním!

Zdroj: iStockPhoto.com

Rodičovské „promlouvání do duše“, týkající se nevhodných kamarádů, zažívají děti v pubertě dost často. Už tehdy si začínají hledat svou vlastní cestičku životem a rodičům nemusí být jejich kamarádi úplně po chuti. Přečtěte si dnešní Téma Vlasty…

Vzpomínáte si, jak vaše dítko chtělo poprvé přelézt překážku na cestě bez pomoci? Možná vás odhánělo a tvrdohlavě odmítalo podávanou ruku. Nechali jste ho tedy, ať to zkusí, ale byli jste poblíž, aby se vás mohl mrňous zachytit, kdyby to nezvládl. Něco podobného se opakuje i v pubertě.

Právě vychází nová Vlasta - nejoblíbenější týdeník pro ženy

V novém čísle najdete:

  • Ljuba Krbová: Z Koreje zase v Ulici "Život je takový, jaký si ho zařídíte"
  • Exotika za pár korun - 22 nákupů pro krásu a pocit pohody
  • Moderní snář - znamenají sny o mobilu a internetu, že už jste se úplně zbláznila?
  • ... a mnoho dalších témat
  • Předplatné Vlasty
Vlasta č. 36

Rodičovské nepochopení

Během dospívání se děti začínají přirozeně osamostatňovat, na tom nic nezmění ani argumenty typu „dokud tě živím, budeš dělat, co řeknu“. Hledají svou vlastní tvář, chtějí být jiní a ve většině případů se nechtějí nechat vést za ručičku. „Někteří rodiče se s tím ovšem smiřují velmi těžce. Naráží-li dítě na nepochopení rodičů, získá postupně zkušenost, že je lepší o věcech nemluvit a vyhnout se tak problémům. Konflikt se tím ale nevyřeší, jen se prohlubuje a jednou ´vybublá´ na povrch,“ říká psycholožka Zuzana Slezáková.

Když rodiče vůči děvčeti, které je v pubertě, vystupují z pozice síly a nejsou ochotní přijmout jiný názor, pokud jeho kamarádky stále kritizují, nebo je svému dítěti zakazují, mohou docílit pravý opak toho, co by chtěli. Kamarád, který se jim zdá nevhodný, je pro jejich potomka ještě zajímavější. Dospívající dítě pak nad svými rodiči mávne rukou, když usoudí, že nemá význam se s rodiči o něčem bavit. Uzavře se před nimi, ale přitom má stále potřebu hovořit o věcech, které jsou pro něj důležité. A tak se vlastně dostane do bezvýchodné situace.

Poslouchejte své dítě

Pokud se rodičům kamarádi jejich syna nebo dcery nelíbí, měli by o tom s dětmi mluvit. „V pubertě je situace už spíše taková, že by dítě mělo mít pocit, že si má s rodiči co říct a rodiče by měli umět využít šanci, když je dítě osloví. Tehdy se mohou dozvědět vše, co by měli vědět,“ vysvětluje psycholožka.

Otec i matka musí být nejdříve „v obraze“, s kým se jejich dítě kamarádí, jak spolu tráví čas, co se mu na kamarádovi líbí, co nikoli. „Rodiče musí v první řadě své dítě poslouchat, až potom ho mohou usměrnit. Často vznikají mezi rodiči a dětmi nedorozumění proto, že rodič nemá správné informace, myslí si, že ví nejlépe, co jeho dítě potřebuje. Ale ve skutečnosti potomek žije něčím úplně jiným, má jiné myšlenky a rodiče tak řeší něco, co by vůbec nemuseli,“ dodává Zuzana Slezáková.

Parta dětí

Příliš demokracie škodí

Existují rodiče, kteří uplatňují ve výchově demokratický přístup. O každém svém postoji s dětmi diskutují a každé své rozhodnutí mu kompletně zdůvodňují. I ve výchově má ale demokracie svá pravidla, která je třeba dodržovat.

Podle psycholožky rodiče v pubertě už jen sklízejí, co do dětí zaseli, když ještě chodily na základní školu. Teď se musí jen spolehnout, že svou ratolest naučili dostatečně dobře rozeznávat, co je dobré a co nikoli. Pokud si nejsou jistí výsledkem, jsou opatrnější. Dítěti patří tolik volnosti, kolik unese zodpovědnosti.

Je v pořádku, když se na vás dítě obrátí s jakýmkoli požadavkem. Evidentně k vám má důvěru. Nicméně to neznamená, že jako rodiče musíte každý nápad automaticky splnit. Zuzana Slezáková uvádí příklad: „I třináctiletá dcera může za svými rodiči přijít s tím, že chce jet se svou spolužačkou na chatu s partou pěti kluků. Může argumentovat tím, že kamarádku tam rodiče bez problémů pustí. Děvče ale musí pochopit, že to ještě neznamená, že to je správně a že to samé má platit i pro ni.“
Na rodičích v tomto zatěžkávacím období výchovy je, aby ustáli nové a nové požadavky a neustálé protesty svých dětí. Když jsou rodiče naučení se svými dětmi mluvit, dokážou je přesvědčit, aby přijali i to, s čím nesouhlasí, aby se smířili s tím, že něco nebude tak, jak si přejí.
 

„Naše holka je ve vleku“

„Když chtěla být dceřina kamarádka cukrářkou, naše holka uznávala jediné povolání – cukrářka. Teď se chce jít kamarádka pro změnu učit kadeřnicí a co myslíte, čím touží být naše Anička? I přesto, že si s manželem myslíme, že má na víc, než se jen probírat někomu v hlavě. Asi bych to její rozhodnutí líp „skousla“, kdyby se rozhodla úplně sama, ale ta její kamarádka ji hodně ovlivňuje,“ svěřuje se se svými starostmi paní Jitka z Prahy. Svou dceru často provokuje otázkou, jestli taky skočí z okna, když to udělá i kamarádka. S manželem doma řeší, proč se jejich Anička, která se nechá tak snadno ovlivnit jinými, nedá stejně lehce ovlivnit rozumnými názory rodičů. „Ovlivnitelnost myšlením a pravidly jiného člověka nebo skupiny je stejně silná jako touha dotyčného k nim patřit,“ vysvětluje psycholožka Slezáková.

Patřit k dospělým se mezi puberťáky moc nenosí. Spíše chtějí být jiní než jejich otcové a matky. Jestliže ale rodiče dosáhnou toho, že jim dítě důvěřuje a jsou pro něj v životě přirozeným vzorem, mají vyhráno. Čím více času stráví dítě s dospělými, které uznává, tím více bude psychicky imunní vůči možným rizikovým skupinám vrstevníků.

Nekritizuje a nezakazujte

Jestliže se vám kamarád nelíbí, měli byste to, samozřejmě, svému dítěti říct, ale rozhodnutí už musíte nechat na něm. Můžete ho upozornit, že se vám nelíbí to a to, ale kamaráda mu neošklivte ani nezakazujte. Pokud nedovolíte kamarádovi přijít na návštěvu k vám, sejde se s ním vaše dítě venku a bez rodičů. Je-li tento kamarádský vztah dobrý, to se časem ukáže a dítě si to vyřeší samo. Tak vlastně učíte dítě, že může kdykoli předestřít svůj názor a postoj a že vždy společně najdete řešení. I když s tím potomek nepřiběhne hned.

Úkolem rodiče je pomoci dítěti odhalit vlastnosti kamaráda. V pubertě „kámoše“ dítko obdivuje, může být na něm závislé. Vůči kamarádům (na rozdíl od vztahu k rodičům) kritické myšlení moc nefunguje. Proto se místo striktních zákazů a drsné kritiky snažte zjistit, co spolu oba puberťáci vlastně dělají, jak se chovají v určitých situacích, svého dítěte se ptejte na jeho názor. I když ho vždy neřekne, zamyslí se nad tím a to je důležité.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Pokoj vysokoškoláka. Last minute tip!

Školní rok právě začal, ale vysokoškolští studenti se do poslucháren teprve chystají. Čeká je náročné studium a tomu by měli přizpůsobit i vybavení…

Akční letáky