Nejsme manželé: Kdo co zaplatí v domácnosti

Začínáte spolu s partnerem bydlet a nevíte, jak se dělit o financování domácnosti? Přinášíme vám čtyři tipy, jak situaci řešit.

Společné bydlení nepřináší jen radosti. Pokud spolu začínáte a nejste manželé, je ideální se nejdříve dohodnout, jak to uděláte s financemi. Právě neshody ohledně peněz by vám mohly váš idylický vztah pořádně narušit.

1. Společná kasa: Nájem a jídlo napůl

Asi nejčastější model, ke kterému se kloní většina párů, co spolu začíná bydlet. Pokud oba vydělávají, spočítají nutné společné výdaje – nájem (případně společnou hypotéku), inkaso a jídlo, částku vydělí dvěma a každý dá do společné pokladničky půlku.

  • Když zbude, utratí na konci měsíce za něco společného, když naopak chybí, dorovnají zase napůl. Ostatní věci, jako je oblečení, kosmetika, účet za telefon a jiné věci osobní potřeby si kupuje každý ze svého.

Výhody:

  • Chod domácnosti financujete rovným dílem, nemusíte si nic vyčítat. Naopak vaše osobní věci si platíte sama a je jen na vás, jak s penězi naložíte.

Nevýhody:

  • Ten, který vydělává méně, je v nevýhodě – nemusí mu z výplaty zbýt dost financí na osobní potřeby.

(pokračování článku skryto z důvodů úspory místa při tisku :-))

Mám ještě jednu možnost. Já osobně rozhodně nehodlám platit nic, ani jako svobodná, ani jako manželka. Dámy, vzpamatujte se, chlap by se o nás měl starat, ne? Žena by měla utrácet za krásu a ne za společné bydlení. Jednou chtějí chlapi doma neustále upravenou štíhlou ženskou, žádnou cuchtu, co vaří, pere, tak ji musí taky umět zabezpečit. Ještě bych mu mohla k celé své výplatě dát i vyžehlené trenýrky, ne? A naplnit mu lednici jídlem? Pche! Pokud bude jíst jako já kvůli linii (nechce doma přeci tlusťošku) saláty, tak ať si dá půlku toho drobku ode mě. Maso by si měl rozhodně koupit sám a nejen to, měl by si ho i uvařit.

(Blondýna J)

 

A kde je jako možnost, že všechno platí chlap?? To je teda podle mě jediné a možné řešení! Muži berou víc a měli by se přeci umět o svou lásku postarat, nebo snad ne? Radši bych bydlela pořád sama než mít společnou kasu! Chlapi, co se nechají živit ženskou, jsou přeci hrozní chudáci… Jednou moje kámoška přistoupila na kompromis, platili vše na půl, a po pár měsících zjistila, že si ten její vykutálenej přítelíček nechal od ní zaplatit polovinu auta, které dostal jako služební! V tomhle mám tedy jasno…

(Blondýna Š)

 

No, je pravda, že zatím ještě s přítelem nebydlíme, ale u nás tohle vždycky řešil taťka. Mamka se o peníze nestarala a já myslím, že je to tak dobře ať jsou lidé manželé nebo ne. Placení je věc mužů ne žen. Ženy jsou dnes rády feministkami a pak se diví, že od nich chlapi radši utečou. Až spolu s miláčkem budeme žít, a já doufám, že to bude brzy :-), tak si to představuji stejně jako to bylo doma. Složenky zaplatím přes e-banku (za jeho peníze), ale své money chci utrácet za jiné věci (kadeřník, oblečení, cvičení!). Muž se přeci musí umět o ženu postarat, to je jeho role! Já pro něho budu hezká a svůdná – to je role ženy. I když třeba moje kosmetička má přítele, co málo vydělá a platí spolu prý všechno napůl – i benzín do auta! To mi přijde trapný, ale ať si to každý dělá, jak umí.
Ještě, že mám takový úžasný a hodný rodiče a partnera, co tohle nikdy nedopustí.
(Blondýna K)

 

Tak nevím, někdy jsem fakt ráda, že jsem s mým mužem začala chodit tak brzo (alespoň na dnešní dobu) – mně bylo dvaadvacet a ještě jsem studovala, jemu čtyřiadvacet a vydělával minimálně. Žádné peníze jsme neměli, takže podobné problémy jsme neřešili. Já jsem bydlela na koleji a on u rodičů. Když jsme si chtěli někam vyrazit, zaplatil to ten, kdo zrovna něco měl, a nepřemýšleli jsme o tom, jestli to není „nespravedlivé“. To spíš teď si někdy říkám, jestli bych si někde neměla zřídit svoje vlastní „tajné konto“, ze kterého bych financovala nějaké ty botičky a dámské jízdy...

(Bruneta B)

 

Rady jsou jedna věc a realita jiná. Osobně jsem vždy byla z pohledu peněz rádoby finančně nezávislá. S odstupem času bych to ale reálně nazvala – možná nezávislá, ale totálně hloupá. Muži si na mou nezávislost velmi rychle zvykali a postupem času i vesele zneužívali. S manželem to bylo zprvu lepší. Jeho ješitnost mu nikdy nedovolila, abych já platila společné aktivity apod. Časem jsme najeli na systém, že já platila z účtu vše týkající se domácnosti, tudíž veškeré složenky a pak také jídlo a on platil i nadále společné aktivity včetně dovolených a pak větší výdaje jako opravy aut apod. Vše vypadalo idylicky, až do mateřské, kdy mi přestali stačit peníze na pokrytí všech složenek a chodu domácnosti a po deseti letech společného života si poprvé řekla o peníze. Co já si všechno musela vyslechnout! Zjistila jsem, že manžílek ztratil úplně přehled o tom, co kolik stojí, kolik platíme za nájem a ostatní složenky, o ceně jídla nemluvě …Hádky pak byli na denním pořádku. Dnes už jsme opět zajeli do starých kolejí, každý máme svůj účet, já opět platím všechny složenky, ale jednou za čas s ním vyrazím na větší nákup potravin a nechám mu to zaplatit a vždy se bavím, jak s kroucením hlavy několikrát projíždí účtenku a má ty svoje průpovídky.

(Bruneta D)

 

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky