Nechala jsem si tajně zvětšit prsa. Manželovi se teď nelíbím

Zdroj:

Od mládí jsem trpěla komplexem, že mám malá prsa. Máma mě utěšovala, že se mi po porodu zvětší stejně jako jí, ale ani po dvou dětech, které jsem poctivě kojila až do roka, se situace nezměnila. Měla jsem hruď jako žehlicí prkno.

Manžel v mých malých ňadrech žádný nedostatek neviděl, moje drobná, téměř chlapecká postava se mu vždycky líbila. Jenže já jsem spokojená nebyla.

Velká prsa se stala módním trendem. Sotva jsem pustila televizi, už na mě jukaly krásky s hlubokými výstřihy, ve kterých se dmulo mocné poprsí. Přestávala jsem vnímat obsah pořadů a vnitřně se užírala závistí.

Zbavit se problému

„Tak si je nech zvětšit,“ poradila mi kamarádka. „Ty si myslíš, že modelkám takhle narostly? Houby! Spousta z nich se dokonce vychloubá, že mají silikonové implantáty. Není to žádná ostuda, jít na plastiku. Některé ty holky začaly dělat kariéru jen díky umělému poprsí.“

Netoužila jsem chodit po molu, jen jsem se chtěla zbavit komplexu z mládí, chtěla jsem ženské tvary, nosit upnuté svetříky a blůzky s dekoltem. Byla jsem tím přímo posedlá.

Když jsem se manželovi svěřila, že bych si chtěla dát zvětšit prsa, pobaveně se na mě podíval: „Nenech se zblbnout. Mně se takhle líbíš.“ A pak s lišáckým úsměvem dodal, abych začala v televizi sledovat jiné pořady, třeba o vesmíru.

K tématu už jsme se nevrátili, ale já začala tajně šetřit na implantáty. Za dva roky jsem měla naspořeno a rozhodla jsem se pro zákrok. Vyhledala jsem si kliniku plastické chirurgie, objednala se na konzultaci, vybrala si velikost implantátu, dohodla termín, nechala si udělat předoperační vyšetření a těšila se, jaký ze mě bude „kus“.

Všechno jsem provedla tajně. Vybrala jsem si šikovné datum – v té době měl můj muž odjet na šest týdnů na služební cestu do Indie. No a než se vrátí, už budu fit, jizvičky se zhojí a manželovi připravím překvapení. Ten bude koukat!

Zákrok se povedl, žádné komplikace nenastaly. Konečně jsem měla prsa svých snů. Kamarádky mě chválily, jaká jsem kočka, dokonce i dcera s mámou uznaly, že mi to sluší. Nakoupila jsem vysněné svetříky a blůzičky a šla manžela přivítat na letiště.

Hrůza

Napřed si ničeho nevšiml, měla jsem volný kabát, ale když jsme se v restauraci zastavili na kávu, zíral na mě v němém úžasu. Nebo spíš úděsu. „Cos to se sebou provedla?“ vyjel na mě. „Vypadáš jako nepovedená barbína, proboha co tě to napadlo? A kolik jsi za tu hrůzu zaplatila?!“

Hrůzu. On řekl hrůzu! Do očí se mi nahrnuly slzy. Celá jsem se roztřásla. Cestou domů jsme nepromluvili ani slovo. Manžel se tvářil naštvaně a já v sobě dusila pláč.

Těšila jsem se na něj, na jeho objetí, ale sotva jsme překročili práh našeho bytu, zahrnul mě výčitkami. Proč jsem to udělala, vždyť jsem byla tak hezká, byl to ode mě podraz, kdoví, kvůli komu jsem si prsa nechala zvětšit, ať mu koukám vysypat pravdu, určitě někoho mám a tak dále.

„Copak jsem ti nedával dostatečně najevo, že jsi žena – a pro mě krásná? Netušil jsem, že jsi taková husa!“ křičel.

Jsem teď zoufalá. Nová prsa mám rok, ale muž se jich za tu dobu opravdu nedotkl. Už z nich nemám žádnou radost, nejradši bych se jich zbavila. Chtěla bych, aby můj vztah s manželem byl jako dřív, ale nevím, co pro to mám udělat.

Marie

Zlotřilosti svobodné volby

PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • Nedivil bych se, pokud by náš příběh rozdělil čtenáře na dva nesmiřitelné tábory. Na jedné straně by se srocovali fanoušci paní Marie, na druhé sympatizanti jejího manžela. „Prsaři“ by nepochybně akcentovali právo svobodné volby, jejich odpůrci zase nutnost vzájemné dohody. Obě strany přitom mají svým (nešťastným) způsobem pravdu.
  • Se svobodou volby se však pojí jedna zlotřilost: ochota unést její důsledky. Paní Marie manželovu reakci mohla předvídat. Jen těžko se mohla domnívat, že v jásotu bude kolem ní křepčit oslavné tanečky. Pokud ji jeho reakce překvapila, pak se neprojevila zrovna jako sociální gigant. Jen na okraj – jak by se jí líbilo, pokud by se on, až dosud spíše subtilnější intelektuál, stal pravidelným konzumentem anabolik a čestným předsedou místních kulturistů!?
  • Také Mariin manžel by však měl být připraven nést následky za svou reakci. Možná se mu opravdu líbí ženy spíše chlapeckých postav a ta změna je pro něj spojena s pocity fyzické nechuti. Nemělo by nás totiž zmást dnešní šílení po bujném poprsí. Jsou muži, jimž se „ňadraté“ ženy skutečně nelíbí. Stejně možné však je, že se ho dotkl nedostatek respektu. Přece jasně říkal, jak si takovou změnu nepřeje a ona ji přesto podstoupila! V podtextu jeho jednání bude i střípeček žárlivosti; možná pořádný střep!
  • Po roce podobného martýria by bylo ale opravdu hloupé hledat viníka. Už dávno bylo na čase začít hledat řešení. Jistě jím nebude manželovo další trucování. Nedivil bych se, kdyby i on dnes jen pracně hledal způsob, jak ze všeho se ctí vycouvat a přitom si zachovat tvář. Marie by mu to mohla ulehčit; třeba deklarovaným pochopením jeho prožívání. Místo přiléhavých svetříků a odvážných blůzek by mohla nosit podprsenky s „push-down“ efektem.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


TOP recepty ke kafi z kafe (2. díl)

TOP recepty ke kafi z kafe (2. díl)

Vykouzlete z kávy originální moučníky a vyfotografujte si je :-) Příležitost, jak získat další skvělé ceny ve fotosoutěži s Tchibem propukne už v…

Akční letáky