Na práva žen se v mnoha kulturách na světě příliš nehledí a tradiční zvyky jim na bezpečném a spokojeném životě také nepřidávají. Které tři země jsou pro ženy nejméně přátelské?
Indie
Ačkoliv ve starověké Indii měly ženy stejná práva jako muži, postupem času se jejich postavení začalo měnit k horšímu. Jistě každý slyšel o zvycích jako „satí“ neboli „ctnostná žena“, kdy byla vdova upálena na hranici spolu s tělem zemřelého manžela. Satí bylo sice Brity zakázáno v roce 1829, ale nelegálně se provozovalo i později, a několik případů z odlehlých venkovských oblastí je dokonce známo i z 21. století. Naposledy k němu došlo relativně nedávno, v roce 2006!
Přestože jsou v dnešní Indii ženy dle ústavy opět zcela rovnoprávné s muži, realita je jiná. Manžela pro dívku stále vybírají rodiče, ti za ni také musí zaplatit rodině budoucího ženicha věno. Proto vnímá mnoho venkovských rodin narození potomka ženského pohlaví nelibě a častou realitou jsou potraty ženských plodů (ač je určování pohlaví právě z těchto důvodů oficiálně zakázáno, ale za úplatu se provádí), nebo zabíjení právě narozených holčiček, kdy jim sami rodiče či příbuzní nasypou do nosu a úst písek.
Indické ženy mohou oficiálně studovat a zaujímat i nejvyšší posty v zemi (Indie měla i premiérku, Indíru Gándhí, jejíž druhé funkční období poněkud příznačně ukončila vražda provedená členy její vlastní ochranky), přesto je v zemi stále značná část žen negramotných a tvoří jen čtvrtinu pracovní síly. Kvůli rigidním pravidlům a tabu týkajícího se sexuálního života je zde vysoký počet případů znásilnění a obecně násilí na ženách. Stále je zde v živé paměti případ z roku 2012, kdy byla v autobuse v Dillí skupinou mužů znásilněna studentka medicíny. Násilníky v brutálním činu nezastavila ani přítomnost jejího přítele, kterého zbili a oba pak z autobusu vyhodili na silnici. Přes veškerou péči lékařů mladá žena hrůzné trýznění nepřežila. Čin vyvolal v zemi řadu protestů, které vyústily v přijetí přísnější legislativy, na jejímž základě byli útočníci po sedmi letech oběšeni. Přesto bylo v roce 2018 nahlášeno znásilnění každou čtvrthodinu, a to se zřejmě jedná jen o špičku ledovce.
V Indii jsou ženy oficiálně rovnoprávné s muži, realita je však jiná.
Afghánistán
Afghánské ženy stále bojují s dědictvím Tálibánu, radikálního islámského hnutí, které zemi ovládlo v polovině 90. let a zůstalo u moci do roku 2001. Řídilo se ultrakonzervativním výkladem islámu a ženy zcela vytlačilo z veřejného prostoru. Pokud už opustily domov, a to jen v doprovodu mužského člena rodiny, byly zcela zahalené v tzv. burce, která jim zakrývala i oči síťovanou mřížkou. Za neuposlechnutí hrozily tvrdé tresty. Ani po svržení Tálibánu se ovšem život Afghánek příliš nezměnil. Přestože mají lepší přístup alespoň k základnímu školství, společnost od nich očekává, že se provdají a budou se starat o velkou rodinu. A to se zřejmě daří, protože Afghánistán má čtvrtou nejvyšší porodnost na světě, na jednu ženu tam připadají průměrně více než čtyři děti, ovšem výjimkou nejsou ani rodiny mnohem početnější, hlavně na venkově.
Pokud už se ženy natolik emancipují, že se pohybují po Kábulu (jinde to není vůbec možné) zahalené jen hidžábem, tedy s odkrytým obličejem, riskují urážky a napadení. Sňatky jsou nejčastěji domluvené rodinami a dívkám je v době svatby většinou 16, 17 let, ve venkovských oblastech i méně, výjimkou nejsou ani 11leté nevěsty. Ženich musí za nevěstu zaplatit, takže chudá rodina často prodá i nedospělou dívku mnohem staršímu muži. Přístup na pracovní trh je pro ženy velmi omezený a v případě násilí či právních sporů se žena dovolá spravedlnosti jen nesmírně obtížně.
Afghánské ženy stále bojují s dědictvím Tálibánu.
Somálsko
Tento de facto nefunkční stát na východě afrického kontinentu sužuje občanská válka, útoky islámských milicí z organizace al-Šabáb, chudoba ústící až v hladomory a negramotnost. To samozřejmě dopadá především na ženy, jejichž práva prakticky neexistují a jsou často předmětem obchodu. Samy nemají téměř žádnou možnost být ekonomicky výdělečné. Jejich situaci ještě navíc komplikuje tradiční zvyk ženské obřízky, při níž jsou malým dívkám, často za otřesných hygienických podmínek a bez jakékoliv anestezie, odstraněny stydké pysky i klitoris, vulva se pak následně zašije a ponechá se jen malý otvor na menstruaci a močení. Ačkoliv toto mrzačení nemá od roku 2012 oporu v ústavě a úřady se s ním snaží bojovat, nemají příliš úspěch. Zvláště na venkově jde o každodenní záležitost, které padnou ročně za oběť stovky děvčat. V Somálsku je dnes obřezáno 95 % žen, což je nelichotivé světové prvenství.
