Naučte se správně kritizovat

Jak vytknout podřízenému chybu tak, abychom nezraňovali, ale motivovali? Kritika není v žádném případě tabu, ale upozorňovat na nedostatky musíme umět...

Nikdo nemá rád kritiku

Sami víme, jak se cítíme, když jsme kritizováni. Záleží na každém slově, na tom, kdo nás kritizuje, i zda tak činí alespoň s minimem taktu. Stejně tak naši podřízení či kolegové by neměli naše kritická slova vnímat jako pomstu, ani snahu je zraňovat. I kritika má svá pravidla, která bychom měli respektovat, pokud chceme povzbudit a motivovat ke zlepšení, nikoliv odrazovat.

Zaměřte se na problém, ne na konkrétní osobu

Má-li být kritika účinná, musí být především konstruktivní, zaměřená ne osobně, ale na nedostatky, o které se jedná. Důležitý je ale také čas, místo a způsob, jaký pro vytknutí nedostatku zvolíme. Pochopitelně vybrat ten správný moment vyžaduje jistou míru taktu a schopnosti vcítit se do situace druhého. Kritika učiněná před ostatními kolegy či v napjaté atmosféře může být pro vašeho podřízeného velmi ponižující. Cílem ale není znechutit, ale povzbudit k lepším výsledkům.

Mezi čtyřma očima

Vhodné je načasovat vytknutí nedostatků tak, aby si naši kritiku dotyčný vyslechl v klidu, bez dalších přítomných. A ačkoliv chceme poukazovat na chyby, začněme pochvalou. Přece jen jsme v naší kultuře již odmala spíše zvyklí si stěžovat a kritizovat, než rozdávat pochvaly. Něco pozitivního se ale vždy najde, i kdyby to měla být jen drobnost.

Kritika znamená, co lze zlepšit

Samotnou kritiku sdělujme věcně, bez velkých emocí a snažme se být objektivní. Nedostatky by měly být označeny jednoznačně, bez narážek a jinotajů tak, aby kritizovaný věděl, o čem je přesně řeč. Zapomeňme také na nějakou ironii, sarkastické poznámky či agresivitu. Vhodným naladěním přátelské atmosféry, ve které chcete řešit, co lze příště vylepšit, a ne odrazovat, pomáháte dotyčnému kritiku přijmout.

Zdůrazněte, čeho si na dotyčném ceníte

Kritika má především vést k nápravě, její charakter by měl být tedy konstruktivní a zaměřený do budoucna. Zaměstnanec by měl schůzku vnímat jako zájem o jeho osobu a práci, kterou odvádí. Buďme proto vstřícní a neopomeňme zdůraznit jeho kvality a důvěru, kterou v něj vkládáme. Podřízený, který vycítí jednání fair play, kterým se ho nesnažíte shazovat, bude mít větší chuť něco zlepšovat. Z našeho jednání by tak mělo být hned patrné, že cílem nepříjemného sdělení je především ukázat možnosti, jak problém řešit.

Nenechme se unést emocemi

Právě vhodným načasováním i adekvátním způsobem sdělování kritiky umožníme dotyčnému kritiku přijmout. Svým vlastním taktním jednáním bychom měli zabránit situacím, kdy se emoce vymknou kontrole a komunikace přesáhne meze slušnosti. Uměním je totiž pochopitelně i kritiku vyslechnout a správně na ni zareagovat. Mnozí zaměstnanci berou kritizování příliš osobně, jiní jsou schopní se ohradit překvapivě ostře. V takovém případě klidně zopakujeme jádro problému a jednání slušně ukončíme.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek