Možná to vypadá paradoxně, ale přírůstek obyvatel nad reprodukční úrovní, tedy od 2,1 dítěte na 1 ženu, byl samozřejmý v době, kdy se o mezigenerační solidaritu nestaral stát, nýbrž lidé sami. Tento přirozený stav věcí už v mnoha zemích neexistuje. Zřejmě se ale bude muset vrátit.

Kde vzít přistěhovalce?

Přestože dětí ubývá, nebude se počet obyvatel v našich končinách ještě nějaký čas snižovat, neboť v průměru žijeme déle. Toto globální stárnutí a zároveň nízká porodnost však jsou - a vypadá to, že ještě dlouho budou - hrozbou pro sociální pojetí státu. Je spočítáno, i když zatím nevíme zda správně, že Česká republika bude v roce 2050 patřit mezi „nejstarší“ státy světa se 40 procenty obyvatel starších 60 let.

Experti se zatím víceméně shodují, že situace má jediné řešení: nadzvednout přistěhovaleckou závoru a pustit k nám cizince; samozřejmě nejraději lidi z našeho kulturního okruhu.

Představme si princip z 19. století, oživený ve 21. století: penze by se odvozovaly od výdělků potomků. To znamená, že kdo má více dětí - a vzdělanějších, tedy více vydělávajících - má i vyšší penzi a lepší zabezpečení ve stáří.

Průběžný důchodový systém by byl zachován pouze v malé míře zabezpečující minimální potřeby. Lidem by nic nebránilo v jiných způsobech financování jejich stáří (penzijní i životní pojištění apod.). Rozhodující část z celkových zdrojů na penze by však dodávali potomci svým předkům; samozřejmě v přímé linii, jinak by se ztrácel smysl.

Lidé, kteří by potomstvo z různých důvodů neměli či nemohli mít, pak budou vědět, že se musejí postarat sami, nejspíš cestou různých pojištění a spoření. Do své budoucnosti by tak vlastně investovali totéž, co ostatní lidé investovali do svého potomstva. Obě investice by mohly mít přibližně stejnou návratnost.

Úloha státu pak bude spočívat hlavně v tom, aby zajistil přesun peněz od potomků k předkům v důchodovém věku, protože to by se nemohlo zcela nechat jen na jejich dobrovolnosti.

Co říkáte takovému „návratu ke kořenům“? Nebo ještě věříte, že se nám blahobyt podaří udržet pouze rozvojem technologií?

Vrať mi dům!

  • Se zvýšením porodnosti a získáváním peněz na důchody si láme hlavu řada odborníků. Čeští lidovci například svého času navrhovali, aby se zavedlo společné rodinné zdanění. Velmi zjednodušeně řečeno by šlo o to, že by se celkový roční příjem rodiny dělil počtem všech jejích členů včetně dětí. Teprve takto získaná částka by u rodičů sloužila jako základ pro výpočet daní, odvodů atd. Návrh má „odstranit finanční znevýhodnění rodin ve srovnání s bezdětnými lidmi“ a zajistit, aby „více dětí neměli jen Romové a katolíci“. Zatím se však zdá, že nápad nemá velkou naději na realizaci.
  • Do českého práva se v současnosti mají vrátit ustanovení, která v něm tradičně bývala před rokem 1948. Týká se to například možnosti vrácení daru v případě, že se dárce ocitne v hmotné nouzi (nebo když se k němu obdarovaný nepěkně zachová). Pokud tedy například rodiče dětem věnují dům a v důchodu se ocitnou bez dostatečného příjmu, budou moci přinejmenším část ceny domu od dětí žádat zpět. Smluvně si lze také zajistit tzv. vejminek -jak doživotní užívací právo k části darované nemovitosti, tak třeba část výnosu z darované firmy apod.