Kojení mužů v minulosti: Za jakých podmínek bylo možné

Mohou muži kojit?
Mohou muži kojit?
Zdroj: Shutterstock
Mohou muži kojit?

Zpráva o schopnosti mužů kojit zaujala všechny. Ať už ji považovali za historku hodnou Rádia Jerevan a jeho zpráv typu „sovětští soudruzi rozdojili kozla“, nebo se hrozili, kam až to současná genderová hyperkorektnost dovede, nebo naopak jásali, že v naší společnosti zažité role pohlaví jsou skutečně jen stereotyp v našich myslích. Ale jak to s mužským kojením skutečně je?

Rozruch

Téma v roce 2013 odstartovala tisková zpráva, která oznamovala, že v Česku vyjde kniha nizozemského antropologa Pieta de Vriese Mužské kojení: Cesta k dokonalému otcovství. Autor v knize popsal mužské kojení jako techniku, kterou běžně používali antičtí Řekové a později Vikingové, nicméně v průběhu staletí upadla v zapomnění. Vědec povzbuzoval muže, že rozkojit se není vůbec těžké, není k tomu zapotřebí ani hormonální léčba, stačí pouze správná stimulace bradavek. Mužům pak kojení přináší zcela nový zážitek v podobě pevného pouta s dítětem, kterým se jinak v tomto směru mohou pochlubit jen matky, a dětem kvalitní výživu, která si v ničem nezadá s mlékem mateřským (doslova). De Vries uváděl i jména slavných osobností, které svých úspěchů, třeba ve sportu, dosáhly díky přísunu „otcovského“ mléka.

Přes veškerou neuvěřitelnost to působilo velmi profesionálně a k věrohodnosti ještě přispěly názory z odborné obce, že i muži jsou za jistých okolností schopni produkovat ze svých mléčných žláz mléko, a že tedy teoretická šance, byť nevelká, zde existuje.

Tato produkce mléka z mléčných žláz mužů však není laktací v pravém slova smyslu, ale jedná se o jev zvaný galaktorea, který znamená tvorbu a vylučování mléka mléčnou žlázou mimo období laktace. Galaktorea se může skutečně vyskytnout u obou pohlaví, její příčinou je zvýšená hodnota hormonu prolaktinu, kterou může způsobit například nádor hypofýzy prolaktinom a užívání některých antidepresiv či antikoncepce.

Pravda 

Zdálo by se tedy, že pokud nepomůže stimulace, kterou radil Piet de Vries, stačí podávat prolaktin, a muži budou moci manželky skutečně zastoupit i při kojení, což by se u neustále hladového kojence zvláště při bezesných nocích hodilo. Ale jelikož je mužská mléčná žláza zcela atrofovaná, ani při stimulujícím přísunu prolaktinu by její produkce zřejmě nestačila na skutečné nasycení dítěte. Navíc prolaktin v takovém množství by u mužů způsoboval ztrátu libida, impotenci a neplodnost, a za tu cenu by muži jistě kojit nechtěli a ani jejich partnerky by takovouto pomoc s kojením nevyžadovaly. Kojení tedy zřejmě minimálně prozatím zůstane doménou žen.

A co na to říká antropolog Piet de Vries? Nic, neboť neexistuje, stejně jako jeho kniha. Zpráva o knize o mužském kojení byla součástí kampaně jisté životní pojišťovny, která měla za úkol upozornit na nebezpečí rakoviny prsu. A tou skutečně mohou onemocnět i muži, byť v porovnání s ženami jen ojediněle. O to je tato diagnóza u mužů zákeřnější, neboť se na ni často přijde až příliš pozdě. A pokud by kampaň přisuzující mužským prsům schopnost kojit potomstvo zvýšila povědomí o tom, že i v mužských prsou se může skrývat zákeřný nádor, a tím třeba zachránila někomu život, bylo by to jedině ku prospěchu.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky