V kostelech sice obvykle bývá zima, ale atmosféra překypuje vřelostí, pospolitostí a dojetím. Na straně účinkujících i publika. Snad protože se hudbě nevěnuju profesionálně, nevnímám naše vystoupení jako rutinu a každoročně se na místy až magické chvíle ve slavnostně nasvícené starobylé architektuře s úchvatnou akustikou upřímně těším.

Tři adventní nezbytnosti

  • Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby neboli "Rybovku" umím snad i pozpátku, ale užiju si každý její takt i po třísté osmdesáté. České koledy miluju a ačkoliv znám i pár vánočních písní z ciziny (italských, francouzských, německých a podobně), pro mě jsou ty naše nejkrásnější na světě.
  • Další důležitý moment pro mě znamená mlsání v čele s cukrovím. Při pečení jsem kdysi pomáhala babičce a v posledních letech už mi nezbývá nic jiného, než se pokoušet oživit její recepty sama. Členové rodiny si pochvalují, tak snad se mi tradici daří udržovat.
  • A poslední věc, kterou bych ráda zmínila, jsou svíčky a prskavky. Máma o mně ostatně od dětství prohlašuje, že jsem pyromanka... Svíčky si samozřejmě můžeme zapálit kdykoliv, ale nikdo mi nevymluví, že v adventním čase svítí (nebo spíš voní, nebo co vlastně?) prostě jinak.

Vánoční ztráty a nálezy

Naopak mě obtěžují všudypřítomné a donekonečna omílané "Jinglebells" a připitomělé červené čepice s bílou bambulí. Možná právě proto jsem se vloni vzbouřila a Vánoce "zrušila". Odjela jsem totiž už v polovině prosince na měsíc do exotických krajů. Žádné cukroví, žádné tlačenice v obchodních centrech, fronta na kapra a účetní uzávěrka. Prostě jsem to v Praze zabalila a naordinovala si Vánoce na rozpálené pláži.

Nejen na Štědrý den jsem pak litovala. Kromě mých blízkých mi chybělo muzicírování se sborem, vůně vanilkových rohlíčků a marokánek linoucí se z rozpečené trouby a dokonce i pořádný mráz. O to víc si ty letošní Vánoce v tradičním duchu doufám užiju...

P.S. Termíny našich letošních koncertů najdete na www.fkps.cz/czech/koncerty2000.htm.