Foto: Isifa
Napřed nás to vůbec nenapadlo. Říká se, že sluch se u miminek vyvíjí postupně. Alespoň moje matka to tvrdila a tím nás utěšovala, když se mě zmocnilo první podezření. Průvan práskl dveřmi tak, až se odloupl kus omítky a ze zdi spadl obraz.
Terezka zatím netrpí
Odpovídá PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12
- Možná je to kruté, ale Terezka zatím svým smyslovým poškozením netrpí a dokonce by ani do budoucna trpět příliš nemusela. Paradoxně je na tom totiž lépe než ti, kdo o sluch přicházejí později. Naučí se rozumět a používat znakovou řeč. Je přece nadaná, ve třech letech už umí spoustu věcí vyjádřit.
- To nejlepší, co by rodiče mohli udělat, je uvědomit si, že mají úplně normální zdravou dcerku, která jen neslyší. Ona si zatím neuvědomuje, že je jiná! Tak proč „stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko“? Zatím je doma, za chvíli se jí narodí sestřička nebo bráška, a tak získá další nejméně dva až tři roky, kdy zřejmě její maminka bude na mateřské. Do té doby mají všichni dost času poohlédnout se po tom, jak vyřešit její školní docházku.
- Majetkové poměry se můžou za tu dobu změnit natolik, že věci nyní neřešitelné pak řešitelné budou. Může se také rozšířit síť školských zařízení pro neslyšící. V krajním případě zbývá stále ještě možnost školy internátní. Že by pak mohla patřit do komunity neslyšících? No, a co!? Každý přece někam patřit potřebuje, oč horší by měla být komunita neslyšících od běžné školní třídy?
- Možná bychom si měli uvědomit, že i nějak „jiné“ dítě se bude cítit především tak, jak se cítíme my. Když je budeme považovat za chudáčka, tak mu nepomůžeme.
- Přitom chápu, jak těžké to pro rodiče „jiných“ dětí bývá. Určitě by se měli poohlédnout po svépomocných skupinách rodičů stejně „jiných“ ratolestí. Nejen proto, že sdílená starost se zmenší, ale i proto, že by tam mohli získat spoustu užitečných informací a kontaktů.