Mirka (33): Tchyně se mi plete do života, řeší věci, do kterých jí nic není

Prohlédněte si všechny fotografie (11)

Rodinné vztahy jsou křehké a zranitelné, nedají se srovnávat ani určovat, co je správné. Co je pro jednoho přirozené, druhý by nesnesl. Co je pro jednoho za hranou, druhý odpustí nebo toleruje. Vždy je lepší opečovávat především svoje vlastní rodinné hnízdo.

Od začátku

Můj vztah s otcem dostal několik bolestivých ran. I když on na sobě šrámy nedá znát, stále věřím, že ho ztráta dcery zasáhla a hluboko v sobě bude časem zpytovat svědomí. Netvrdím, že chyby dělal jen on, ale já jsem byla schopná špetky sebereflexe a omluvy. On se chová jako umanuté děcko, kterému poprvé sdělíte nepřikrášlenou pravdu.

Vše začalo před pětatřiceti lety, kdy jsem poprvé vykoukla na svět. Zklamání, že se narodila křehká dívka a ne malý a ramenatý Bivoj, mi dal během následujících let několikrát najevo. Zdravotní problémy, které mě soužily hned po pár měsících života, smetl ze stolu s tím, že je to nesporný důkaz o nulovém potenciálu dívek. Nikdy mě nepodpořil, nikdy si se mnou nehrál, nic mě nenaučil, neinvestoval do mě čas ani snahu. Naplno jsem pocítila, jak si žije koule na noze. Jeho odpovědí na moje trable byly pohlavky. Když se narodil vytoužený syn, oči mu jen zářily. Jeho nadšení trvalo ale jen osm let, pak vyměnil rodinu za rozvernou dorostenku.

Jeho pravidelné nálety pro mě představovaly peklo. Nenechal na mě nit suchou. Jednou mě sepsul za kila navíc, jindy za špínu za nehty. I jeho vánoční dárky stály za to. Pastelky, rotoped i žiletky mě spíš ponížily než potěšily. Postupem času jsme si našli způsob, jak se míjet a opomíjet. Přes všechny neshody, které dodnes visí ve vzduchu, jsem v sobě našla tolik slušnosti, abych ho stručným přáním informovala o svatbě. Nereagoval. Já mám čisté svědomí a on mi tak umožnil udělat za naším vztahem tlustou čáru.

Rodina na prvním místě

Mohlo by se zdát, že jsem kauzu "Otec na baterky" vytěsnila ze své mysli a mohla se naplno soustředit na svou novou rodinu. V ten nejhorší možný moment přichází na scénu nepoučitelná spasitelka. Moje tchyně, se kterou jsem nikdy nenavazávala upřímný a vřelý vztah, ale soustředila se jen na zdvořilé a slušné jednání, naplno spustila kampaň na oživení mých rodinných vztahů.

Manžel nepochází z rodiny, kde by kariéra byla hnacím motorem, a tak oba rodiče stojí celý život u pásu. A můj otec jim velí. Ze začátku se tchyně pokoušela útočit na moje city. "Miru, rodina je základ. Musíš to s ním dát dohromady. Chyby děláme všichni. Až tady táta jednou nebude, už bude pozdě na pokání." I když jsem se jí snažila zasvětit do hrůz, které jsem v dětství prožívala, jako by mě neslyšela. Připomínala mi zaseknutný gramofon. Když se můj mladší bratr po maturitě obrátil na velké zvíře a nechal zaúřadovat protekci, aby získal dobře placenou práci, začalo mi peklo. "Asi by ses měla podívat i na svoje chyby. Nehledej je jen u ostatních. Podívej, Tomáš s ním vychází bez problémů, mně taky se změnou směn vyšel vstříc. A dokonce dal část platu na tu benefici pro postižený děti. Ty v něm vidíš jenom to špatný." Supěla jsem vzteky. Táta hrál vždycky na efekt. A bohužel to i po tolika letech funguje.

O nás bez nás

Jediný důvod, proč jsem držela emoce na uzdě, byl můj manžel, který stál na mojí straně a v případě nouze ukázal své matce, že už překračuje hranice a důrazně jí vysvětlil, jak se věci mají. Bohužel expirace jeho opatření byla minimální a tchyně se velice rychle oklepala. Naštěstí žijeme dost daleko na to, abychom se nechali takovým jednáním převálcovat. V klidu jsme zadělali na malého špunta. Když jsme to oběma rodinám s nadšením oznamovali, bylo to s připomínkou, že si nepřejeme, aby se zpráva šířila dál a nesprávným směrem. Zřejmě ale mluvíme svahilsky a dodnes jsme nedokázali překonat jazykovou bariéru. O týden později už mi totiž volal otec, proč v sobě ani v dospělosti neumím najít trochu slušnosti, abych ho informovala, že bude děda. Vyslechla jsem si tolik jízlivých slov o zradě a nenaplněných očekáváních, že se mi draly slzy do očí. Tchyně se neudržela a znovu jednala za mými zády.

Nemám chuť tam jet, dívat se na ni, mluvit s ní a poslouchat její názory. Snažila jsem se dost dlouho, dnes je to pro mě jen hloupá dělnice, která žije pro senzace a drby, plete se do cizích vztahů a není schopná respektu. Kéž bych se dokázala nad takové lidi povznést a po vzoru afrických pohodářů říct jen: "Hakuna matata!"

Jak zachránit vztah, se dozvíte v galerii!

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky