Máma a táta je základní kámen každé rodiny a dítě se na ně celé dětství upíná. Když po letech vypluje na povrch pravda, která nemá s minulostí, které jste věřili, nic společného, rodinná pohoda se začne hroutit.
Táta je doma!
Na dětství mám jen kusé vzpomínky, část jsem ho prožila pouze s matkou. Když se u nás jednou objevil cizí muž, máma se mu pověsila kolem ramen a řekla, že se táta konečně vrátil z vojenské služby. Jako dítě mě ani v nejmenším nenapadlo o jejich slovech pochybovat. Jednou jsme jako rodina ještě za minulého režimu vyjeli do Jugoslávie, ale jinak jsem prázdniny trávila u babičky s dědou a moji rodiče jezdili po Evropě sami. Navštívili Francii, Švýcarsko i slunnou Itálii. Nebrali mě s sebou, ale za to mě zásobovali hezkými suvenýry ze svých cest. Když zemřela babička a zanedlouho po ní i děda, velmi mě to zasáhlo. Byla jsem dospělá a po maturitě vstupovala do života, ale ztratila jsem lidi, kteří mi byli v životě nejbližší.
