Foto: ISIFA.COM
Je docela rafinovaná. Koupí si pití (hlavně vodku nebo whisky) a pak ho tajně rozlévá do malých flaštiček zakoupených v domácích potřebách. Dobře se schovají v knihovně a vejdou se do zásuvek. Vždycky když přijdu s malým synkem na návštěvu k matce, nějakou najdeme. Dělá jakoby nic...
Svou matku velice miluji, vždy mi dala první poslední, před několika lety mi dokonce přispěla na byt, kde žiji se synkem a přítelem. A nechci k ní být ošklivá, ale v případě závislosti to asi jinak nejde.
Po Richardově pohřbu se strašně opila, což se dříve nikdy nestalo. Plakala a blábolila, rozbíjela nádobí. Pořád jsme si říkali, že to chce čas, že matka alkohol zvládne... Ale poslední dobou o sebe přestává dbát a všimla jsem si, že se jí i klepou ruce.
Snažila jsem se s ní na toto téma mluvit, ale asi se styděla a zamluvila to. Je to podle ní normální, když člověk přijde o někoho, koho miloval. Říká, že jí chlast pomáhá přežít. Jenže už to trvá půl roku a žádné zlepšení nevidím, spíš naopak.
Můj rozum mi jasně přikazuje, že řešení by bylo vyhledat odbornou pomoc, ale copak můžu matku obvinit ze závislosti na alkoholu? I představa léčebny mě děsí…
Laura
Co na to psycholog?
K případu se vyjadřuje PhDr. Petr Šmolka
Lauřina matka mi připomíná člověka, který padá z padesátého patra mrakodrapu, a jak míjí jednotlivá poschodí, stále si mumlá Ještě je to dobrý. Na rozdíl od něj má však na zádech padák, jen se jaksi nemůže odhodlat za tu jeho šňůrku zatáhnout. Ví totiž, že by následovalo velice drsné „škubnutí“ a že už asi propásla chvíli, kdy by se vše mohlo obejít bez zranění. Teď se jedná pouze o to, jak devastující to zranění bude. Na úplném počátku pádu by s velkou pravděpodobností vše zvládla ještě vlastními silami. Později by možná stačila pouhá ambulantní léčba a nikdo by nemusel nic vědět. Jenže nyní by jí zřejmě opravdu pomohla jenom hospitalizace.