Marta: Maminku jsme dali do domova důchodců, nechtěla, ale je to tak lepší

Mamince je 85 let a už půl roku žije v penzionu pro seniory. Není to žádné odkladiště starých lidí, ale opravdu krásný penzion se zahradou a maminka tam sama chtěla. Jenže teď si stěžuje a chce domů, do svého bytu.

Našla jsem jí krásné místo

To ale není jen tak - měla vážné zdravotní problémy. Dvě malé mrtvičky, časté motolice a někdy byla dezorientovaná. Hlavně kvůli tomu chtěla do penzionu. „Já už takhle dál nemůžu, Martičko, mám strach, že jednou upadnu a už se nezvednu, umřu tady doma jako pes, podívej se po nějakém pěkném penzionu pro seniory. Penzi mám slušnou, našetřeno taky, najdi něco šikovného, abys to ke mně neměla daleko.“

Hledala jsem, hledala a nakonec našla velmi hezký, i když nijak levný penzion pro seniory s kompletní péčí. Každý tu má pro sebe prostornou garsonku s kuchyňským koutem a vlastní koupelnou. Bonusem je balkonek, vyhlídka do zahrady a zastávka tramvaje sotva 50 metrů. Jely jsme se tam s mámou podívat a byla nadšená. Pečovatelky příjemné, prostředí čisté, moderně zařízené, útulná jídelna. A pokoj? „Jedna báseň,“ jásala máma. „Můžu si sem vzít všechen nábytek, no, to je báječné! A ten můj byt zatím pronajmi, Martičko, aspoň z toho budou nějaké peníze.“

Další články

čtenářů si právě čte tento článek