Nějaký čas jsem svůj nový vztah před dětmi i před rodiči svého zesnulého manžela tajila. Svěřila jsem se jenom svojí mámě, která je mou důvěrnicí a přítelkyní. Pavla mi „zkolaudovala“ na nedělní odpolední kávě. „Je to dobrý chlap, na to já mám čich. Už bys ho neměla před dětmi tajit. Tátu jim samozřejmě nenahradí, ale mohou se stát kamarády. Ostatně Jirka potřebuje mužský vzor.“

Jirkovi je patnáct a puberta s ním cloumá na všechny strany. Tušila jsem, že právě pro něj bude těžké skousnout, že jsem si našla přítele. Po otcově smrti se na mě hodně upnul a převzal roli hlavy rodiny; asi byla chyba, že jsem to dopustila. Má značný vliv i na svou 13letou sestru Annu, která k němu začala vzhlížet a papouškovat jeho názory. A to už vůbec nemluvím o Zdeně, manželově matce. Stále syna oplakává, vzpomíná, jaký byl úžasný manžel i otec, a neopomene zdůraznit, že takového muže už nikdy nenajdu. Vlastně vůbec nechce připustit, že bych si ve svých 48 letech nějakého muže našla. Podle ní bych měla chodit týden co týden na hřbitov, klást tam čerstvé květiny a rozprávět se svým nebožtíkem. Nejradši by mě viděla oblečenou v černém od hlavy až k patě a na krku medailonek s manželovou fotkou.

Však mi taky po pohřbu vyčítala, že nosím moc krátké sukně nebo moc upnuté džíny, že záměrně přitahuju mužské pohledy a vůbec – že se nechovám jako řádná truchlící vdova.

Nicméně jsem se rozhodla, že Pavla s dětmi seznámím. Pozvala jsem ho na večeři, a dopadla jak sedláci u Chlumce. Jirka si nevzal ani sousto a demonstrativně odešel. Anna nevěděla, co dělat, odejít si netroufla, a tak jen mlčky seděla a uždibovala.

Pavel to vzal hrdinně, je přesvědčen, že se to zlomí, ale čas plyne a situace se nemění. Jirka mi oznámil, že žádného nového tátu nechce. Marně dětem vysvětluju, že táta zůstane vždycky tátou, že nechci zůstat po zbytek života sama, že potřebuju přítele, partnera, který se mnou bude, až ony jednou opustí hnízdo a půjdou si za svým.

Jenže děti, nejspíš naočkované od babičky Zdeny, mi upírají právo na soukromý život a stejně jako ona mi začaly vyčítat i způsob oblékání! Pomalu se bojím koupit si něco nového, abych zas neposlouchala, že to dělám jen proto, abych se líbila Pavlovi. Nemám se mu co líbit, protože ony ho nechtějí, nechtějí nikoho, protože si vystačíme sami, a že jsem zradila tatínka, když jsem si našla přítele! Jirka vydírá, že se odstěhuje k babičce Zdeně, pokud u nás bude Pavel bydlet. O tom zatím také nepadlo slovo, bydlíme odděleně a o sestěhování zatím neuvažujeme. Pavel je trpělivý, ale bojím se, že mu trpělivost dojde a opustí mě. Mám ho ráda, nechci zůstat sama, ale nechci ztratit ani děti. Nevím, jak jim to mám vysvětlit, protože jsou zaťaté a není s nimi rozumná řeč.

Markéta, Plzeň

Odborník radí

PhDr. Petr Šmolka

Není snadné sžívat se s „otčímem“ či „macechou“ po rozvodu rodičů, ještě těžší je situace tam, kde jeden z nich zemřel. Vzniká prostor pro jeho idealizaci, děti se mu nechtějí zpronevěřit přijetím „náhradníka“. Pro rodiče zesnulého je nový partner jejich snachy či zetě vetřelcem, jehož existence by se snad měla trestat přinejmenším bičováním nebo odnětím svobody. Dílo zkázy pak může dokonat věk dětí. Puberta vytváří opravdu třaskavou směs… Ve hře je také další mýtus: podle dětí by jejich rodiče na prahu padesátky měly být bytosti asexuální.

Ať už si děti myslí a cítí cokoli, neznamená to, že by měly mít moc ovlivňovat zásadně rodičův život. Pro začátek by ale bylo lepší uskutečnit setkání s novým partnerem v neutrálním prostředí; pozvání na večeři domů není zrovna geniální nápad. Společné návštěvy kina, aquaparku nebo cukrárny by možná byly vhodnější. Matka by se však dětí neměla ptát, zda se může s novým partnerem stýkat. Děti jen potřebují více času, aby si na tu myšlenku zvykly.

Časem asi přijde chvíle, kdy budou její partnerský život naopak vítat – ať má raději partnera, než aby zůstala „na krku“ nám. Zatím by se mohla s přítelem kontaktovat formou setkávání, nějakého víkendu či dovolené bez dětí. V mezidobí by naopak mohla děti svou pozorností zahltit tak, že se jim začne zajídat. Chtít po nich společné trávení veškerého volna, doprovázet je třeba i na rande, vnucovat se mezi jejich kamarády. Je téměř jisté, že ji pak ještě rády svěří do Pavlovy péče!

Seznamování ve vyšším věku má svá úskalí. V galerii vám poradíme, jak na to!