Pro ženu je vždycky lepší, když na nevěru svého protějšku přijde sama. Informace zvenčí bolí o to víc. Odhalte nevěrníka dřív, než bude pozdě. Tipy najdete v galerii!

Nechci to vidět!

Moje manželství nebyla zrovna hitparáda, ale já i Jirka jsme v sobě měli zakořeněnou špetku vzájemného respektu. Nedělala jsem si naděje, že se po něm ženy neotočí a on všem zarytě odolává. I já jsem ke svému muži přišla čirou náhodou a sbalila ho v zapadlém baru. Nikdy ale neohrozil rodinu a maximálně se nám věnoval. Nebyl důvod zbytečně rozdmýchávat oheň a hnát ten přijatelný exemplář k soudu, vystavovat se krachu manželství, boxovat se s penězi, být bez prostředků a sama. Naučila jsem se přivřít oči a leccos tolerovat.

Tajemství

Děti mi nedělaly vrásky. Podařilo se nám nastavit výchovu tak, aby si vážily svých rodičů, prospívaly dobře ve škole, měly smysl pro povinnost a lásku ke sportu. Matyáš dělil svůj volný čas poctivě mezi judo a počítačové hry, Darinka pilně trénovala hru na housle a docházela na hodiny baletu. Nadané děti nám každý záviděl. S dcerou jsem měla téměř kamarádský vztah, ale poslední měsíce mě svíralo neblahé tušení, že se v jejím životě něco mění a nemá odvahu sdělit mi to na rovinu. Nechtěla jsem svou plachou holčičku nervovat, a tak jsem jen pošlapovala kolem a snažila se jí ukázat, že nemusí mít se svěřováním obavy.

Moje tušení bylo správné. Bohužel se mi nepodařilo vymámit z ní důvod dřív, než se rozhodla pro radikální řez. A ten podlomil kolena celé rodině.

Černé na bílém

"Stavte se, prosím, i s manželem tento týden ve škole. Darina dala najevo, že jí rodinná atmosféra nevyhovuje. Ráda bych si o tom promluvila." Nevěřila jsem vlastním uším a školní psycholožce přislíbila návštěvu hned ten samý den po práci. Zalarmovala jsem muže a společně jsme naběhli do kanceláře. Třídní učitelka nám dala k prostudování několikastránkovou esej. Musela jsem si jí přečíst dvakrát, aby mi došlo, že já s Jirkou jsme hlavními aktéry ponižujícího příběhu, který Darina barvitě rozepsala. Téma lásky jí bylo zřejmě proti srsti, přinejmenším v našem pojetí. Detailně popisovala, jak je láska pomíjivá, jak ve své ryzí podobě už téměř neexistuje a lidé si jí přizpůsobují k vlastnímu pohodlí, aby se vyhnuli zklamání, přivírají oči a nechají se vědomě zraňovat, jen aby nemuseli znovu stát na startovní čáře, hledat, objevovat a podléhat.

Já byla ta zoufalka, žena, co se bojí a ukrývá se v ulitě. Jirka byl trapný seladonek, který si zvyšuje sebevědomí a nemá odvahu, aby se rozhodl jen pro jednu variantu.

Pocity

Stáli jsme tam proti sobě a čelili soudu naší vlastní dcery, která pustila do éteru, jak mrzké naše manželství je. Dokud jsme o nedostatcích věděli jen my dva, měli jsme pocit anonymity. A ten byl rázem fuč. Mlčky jsme se odebrali domů, celou dobu v autě jsme neprohodili ani slovo. Darina seděla s kamarádkou v altánu a přihlouple se chichotaly. Jirka na ni vrhnul nelítostný pohled a zaplul do domu. Hodil po ní složku s esejí a poprosil jí o vysvětlení. "Tak to cítím. Nic v tom nehledej. A hlavně nehrajte divadlo, že to tak není. Nejsme s Matyášem slepí, máme oči a uši. Víme, co se kolem nás děje. Jen nás občas neslyšíte, protože jsme pro vás hloupé děti."

Dcera jako soudce

A pak udělal Jirka něco, co by mě ani ve snu nenapadlo. Já bych zalepovala rány po emočním souboji. On dal ale Darině jedinečný prostor, aby rozhodla, co dál. "Já bych v takovém vztahu asi nebyla. Celý život mi říkáte, že si mám být jistá sama sebou a stát si za svým jednáním. To, co děláte, je v rozporu s tím vším." "Máš pravdu." Druhý den brzo ráno se sbalil a odjel. Nevím, kde je ani s kým. Na stole nechal vzkaz, že zbytek věcí si vyzvedne za týden. A tak čekám. Rozbila mi dcera manželství? Mají děti vůbec právo na takové soudy? Nejsem si jistá.