Petr a Pavel byli jednovaječná dvojčata, na pohled téměř k nerozeznání. Jeden bez druhého neudělal žádné důležité rozhodnutí a dodnes Petra podezírám, že jsme spolu hlavně proto, že jsem také z dvojčat a že jeho bratr začal chodit s mojí sestrou Markétou.

Vždyť to byl právě Pavel, kdo nás dva dal dohromady. I svatbu jsme měli ve stejný den a na svatební cestu jsme jeli společně.

Protialkoholní léčba = jediné řešení

Odpovídá PhDr. Petr Šmolka, psycholog

  • Jsou chvíle, kdy není čas na sentiment ani na sebezničující hrdinství. To prosím není cynismus, ale nutná věcnost. Nebudu mluvit o silné vazbě mezi dvojčaty, protože o tom ví Jindra přece dost. Snad pro každého musejí být Petrovy deprese a smutek po smrti bratra pochopitelné.
  • Není však umění se v nich utápět, to dokáže každý. Projev statečnosti je přiznat si své trápení a vyhledat včas odbornou pomoc. To by bylo konstruktivní řešení. Petr by se pak mohl dál věnovat práci, v níž byl dobrý, z Markéty mohla být úspěšná manažerka jejich firmy, Jindra mohla mít manžela a Anička tátu, za kterého by se nemusely stydět.
  • Petr však zřejmě už dávno překročil hranici, za níž nemá smysl pokoušet se mu pomoci. Pomoc totiž můžeme nabízet pouze tomu, kdo je ochoten ji přijmout - on ji však aktivně odmítá. Pak nezbývá než si připustit, že „tudy cesta nevede“, a musí nastoupit tvrdá „kontrola“.
  • Zřejmě z Jindřiných úst už mělo zaznít jasné ultimátum: buď se bude léčit, nebo od něj i s Aničkou odejde natrvalo. Neboli: součástí ultimáta by měla být hrozba rozvodem. Když pro nic jiného, pak aspoň kvůli tomu, že je to jediná účinná cesta jak zajistit, aby zdatně popíjející tatík nezruinoval rodinu navíc finančně, když už ji ničí psychicky. Pokud by se choval agresivně nebo jinak nepatřičně, pak na něj zavolat policii. Zpije-li se do němoty, měl by následovat transport na záchytku. Přestat se o něj starat*, nesnažit se ho „nadnášet“. Někdo totiž skutečně potřebuje klesnout až na samé dno, aby se pak až od něj odrazil vzhůru.
  • Bez cílené protialkoholní léčby to už Petr nezvládne. Je třeba ale také vědět, že jeho léčba nemusí zásadně vylepšit všechno. Může, ale nemusí. Rozhodně však poskytuje rodině světélko naděje. Bez ní má Jindra naopak smutnou jistotu: lepší už to nebude!