Ještě po 10 letech bylo naše manželství moc fajn. Jeden na druhého jsme se těšili, u večeře jsme si povídali a Karel vtipně glosoval všední zážitky.

Vyzkoušet, co bude zabírat!

Odpovídá PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • Workholismus, jinak též chorobná závislost na práci, je jedna z nejzáludnějších závislostí vůbec. Mimo jiné proto, že je společensky poměrně tolerovaná (ovšem jen do chvíle, kdy jsme nuceni sdílet s podobným „nadělením“ nejen společné jméno, ale i teritorium a životní plány).
  • Není těžké popsat příčiny vedoucí k rozvoji workholismu, mnohem obtížněji se hledá odpověď na otázku Co s tím? Antonie už vyzkoušela jednu z možností: laskavé domlouvání i přesvědčování prokládané výčitkami a platonickými hrozbami. Podobný přístup ale bývá účinný málokdy. Také zde však platí univerzální pravidlo Když tohle nezabírá, zkus něco jiného.
  • Náročné, kupodivu ale poměrně účinné bývá okázalé ignorování. Partnerka workholika si svůj život začíná organizovat bez ohledu na něj: nevyčítá ani se neptá, má zdvořilý odstup. Sice mu neodpírá stravu, nesnaží se demonstrativně neprat jeho špinavé košile, jen s ním prostě nepočítá. Podle možností si zajistí výpomoc třetích osob – paní na úklid apod. Pokud má sama zájem o sex, tak partnera „použije“; zde by byla výpomoc třetích osob přece jen riskantní. Workholik může její změnu krátkodobě vítat, pak ale zpravidla znejistí a začne se sám zajímat.
  • Další možnost je jasně formulované ultimátum: buď změna (léčba), nebo konec. S ultimáty bychom však měli nakládat s rozvahou a uchýlit se k nim, teprve když víme, že bychom byli s to hrozbu v nich obsaženou splnit. Napomoci však může i pouhá náhoda. Takový krach firmy nebo středně těžký infarkt dokážou občas „pravé divy“! To je ovšem řešení, kterému není radno napomáhat.