Klukům je 12 a 10 let, dcerce rok a manžel mi oznámil, že se strašně, hluboce, nekonečně a nejspíš poprvé v životě opravdu, Ale opravdu zamiloval! Že bez své nové lásky nemůže žít, a tudíž mu můžeme být ukradení (tak to sice neřekl, ale v podstatě to vyznělo stejně), takže od nás odchází. Napřed jsem zuřila, pak se hroutila, následně plakala, potom opět zuřila, litovala se a teď jsem jen apaticky smutná.

Možná ne tak apaticky, protože mě občas zachraňuje černý humor, který mi dala příroda do vínku – a zaplaťpánbu za něj. Jinak bych se asi utápěla v depresi a hledala příhodný strom s pevnou větví, na nějž si hodím onu pověstnou mašli. Ale udělejte to, když máte tři děti, které jsou na vás plně závislé, když bude tatínek v roli pouhého „externisty“!

Jakmile opadlo mé největší zoufalství a byla jsem schopna si s manželem na téma „jeho jediná a opravdová láska“ promluvit, dozvěděla jsem se o sobě věci! Sice mě také miloval, jinak by si mě přece nevzal, ale já se v průběhu manželství změnila. Zejména když přišly na svět děti.

Ponožky na stole

Představte si, co všechno jsem po něm chtěla! Aby po sobě uklízel nádobí a rovnal ho do myčky. Aby házel špinavé prádlo do koše. Aby neodkládal na jídelní stůl špinavé ponožky. Aby neválel po zemi drahé značkové obleky. Aby tu a tam zajel autem do supermarketu a přivezl těžký nákup. I na třídní schůzky někdy musel, když jsem zrovna byla v práci! Doufal chudák, že narozením třetího dítěte se situace změní.

Budu zase hezky doma, budeme mít miminko, dokonce holčičku, kterou jsme vždycky chtěli. Pravda je, že pár měsíců jsme opravdu prožívali idylku. Kluci už ale odrostli, takže muž zřejmě zapomněl, že miminka taky řvou. Že kojící matky vstávají v noci třeba pětkrát, přes den lítají jako fretky a večer už jim tuhne úsměv na rtech. Na bujaré milostné hrátky nemají pomyšlení, a pokud ano, provozují je spíš jako službu milovanému manželovi.

Prostě jsem se změnila a s narozením třetího dítěte došlo zřejmě k naprosté metamorfóze, protože už asi nejsem žena. Svého muže nepřitahuju, i když se o to snažím. Jsem čistá, upravená, snad hezká, nebavím se jen o plenkách a dudlíku, nemluvím ve zdrobnělinách a manželovi a dětem dokonce servíruju teplé večeře.

Je tak dokonalá?

Jenže ta „druhá“ je jiná, lepší. Nevadí jí páchnoucí ponožky na stole, prádlo poházené po zemi sesbírá se zpěvem na rtech, nechce po mužíčkovi, aby nakupoval dokonce i kladívko mu rve z ruky, aby si při zatloukání hřebíku neublížil, neboť by ji pak nemohl zraněnou ručkou laskat.

Protože ona je dokonalá, je super žena, všechno zvládne: to proto, že ho miluje! Nevěřila jsem svým uším. „Ty snad nechceš manželku, ale služku!“ vybuchla jsem. Ovšem on že ne, služku ne, jen milující a chápavou bytost, kterou jsem přestala být. Chválím ho pouze občas, zatímco ta druhá asi nepřetržitě. Nechápu, že z toho ještě neoněměla. Manželovi je čtyřicet a zřejmě se úplně zbláznil!

On snad ztratil pojem reality! Copak si myslí, že ho ta jeho krasavice bude takhle obskakovat ještě za pět let?! Nevím, jestli má vůbec smysl jít s takovým cvokem do manželské poradny, nakonec on o to ani nestojí. Nejlepší řešení bude rozvod, jenže kluci jsou z té situace nešťastní a já vůbec nevím, jak jim to mám vysvětlit. A tady mi dochází i můj záchranný humor.

Petra

Věděli jste?

Mezi nevěrnými muži jsou dvě hlavní skupiny: promiskuitní typy a idealisté. Ti první, „lovci skalpů,“ bývají mistři konspirace, a tak jim zálety obvykle procházejí dlouho. Druzí jsou pošetilí „věrozvěsti té pravé lásky“ a pro manželství představují mnohem větší nebezpečí. Proti prvním jsou sice o něco stálejší, ale jakmile se zamilují, mění se buď v paliče mostů, kteří končí vztah, nebo v bigamisty.