Roman nikdy nebyl zvlášť vášnivý milenec, ale mně to vyhovovalo. Něha pro mě znamenala víc než každodenní prostocviky v posteli.

Byli jsme šťastná rodina. Máme dva hezké a šikovné kluky dvojčata, na jaře jim bude deset. Ale tou dobou už s námi jejich táta bydlet nebude. Ještě před rozvodem se stěhuje ke svému příteli.

Nebyl si jistý

Byl Roman vždycky gay a sňatkem se mnou jen zastíral svou sexuální orientaci? Tvrdí mi, že mě miloval a ještě pořád mě má rád. Teď už však jinak. Jako kamarádku nebo spíš sestru.

Prý si nikdy nebyl svou sexuální orientací úplně jistý. Už v pubertě se mu líbili kluci, avšak děvčata taky. Teprve když poznal Pavla, svého současného přítele, plně si uvědomil, kdo doopravdy je.

Už to bude pomalu rok, co se přestal se mnou milovat. Dokonce se přestěhoval do obýváku. Děti se pořád vyptávaly, proč tatínek nespí v ložnici a jestli jsme se nepohádali.

„Táta začal hrozně chrápat a nechce mě rušit,“ lhala jsem. A trápila jsem se. „Miluješ jinou ženu?“ ptala jsem se Romana, ovšem on mě ujišťoval, že žádná jiná žena než já v jeho životě není. Nelhal, jenže já mu nevěřila. Ani ve snu mě nenapadlo, že můj sok v lásce je nějaký chlap.

Když se mi muž konečně přiznal, byla jsem v šoku. Vůbec jsem to nechápala. Bylo snad naše manželství jen společenská lež? A já jenom zástěrka, jíž zakrýval pravdu?

Plakala jsem zoufalstvím a ponížením. Byla bych bývala radši, kdyby mi byl nevěrný se ženou, odpustila bych mu a snažila se manželství zachránit – už kvůli dětem.

Jako hadr

Připadala jsem si špinavá při představě, že se jednu dobu miloval současně se mnou i s Pavlem. Není Pavel HIV pozitivní? Ještě to by mi scházelo! Zachvátila mě vlna fyzického odporu, a když mě chtěl Roman konejšivě pohladit, začala jsem hystericky ječet; ještě že kluci byli na fotbale.

Pavel je manželův kolega. Hodně si rozuměli, to jsem věděla, oba jsou vášniví cyklisté a Pavel byl u nás párkrát na chalupě. Ale že jsou si blízcí až takhle?!

Manžel se mi přiznal, že ho Pavel svedl po jednom firemním večírku. A že nikdy nepoznal takovou vášeň. Tehdy prý také plně pochopil svou skutečnou sexuální orientaci. Křičela jsem, ať mně těch podrobností laskavě ušetří. Už takhle jsem se cítila jako kus hadru.

„A jak to řekneš klukům? Myslíš si, že v deseti letech pochopí, že jejich táta opouští mámu kvůli cizímu chlapovi? To se přece nedá utajit a ve škole budou mít hotové peklo!“

Roman opáčil, že je jiná doba, i děti vnímají gaye jinak než před dvaceti lety a že jde jen o to, vysvětlit jim celou situaci citlivě. Navíc Pavla znají, není pro ně cizí, takže bude všechno jednodušší.

Žádost o rozvod už je podaná, ale kluci zatím nic nevědí. Tuší, že se něco děje, jenže ani já ani manžel jsme nenašli odvahu jim cokoli říct. Roman si pomalu stěhuje své věci k Pavlovi a třikrát týdně u něj přespává.

Co s dětmi?

O víkendech spí doma a věnuje se dětem. Kluci se však vyptávají, proč s námi tatínek přes týden nebydlí a kam chodí. Dokonce je napadlo, že je to všechno kvůli mně, že na něj nejsem hodná.

Copak jim můžu říct pravdu, když Roman dělá mrtvého brouka? Navrhla jsem mu, abychom i s dětmi zašli k nějakému psychologovi, který by si s tak ožehavou informací věděl rady lépe než my, ale on se tomu vyhýbá.

Jsem nešťastná, bezradná a začínám ho nenávidět. Není to snad sobectví obětovat rodinu kvůli lásce k chlapovi, která možná stejně pomine?

Františka

Nečekejte, že to časem přejde. Nepřejde!

PhDr. Petr Šmolka, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12

  • Život je mnohem složitější, než se jeví. Nejen Františka může vyprávět, její příběh totiž není nijak výjimečný. Společný jmenovatel je pozdě rozpoznaná sexuální orientace. Hned na začátku chci Františku ujistit, že žádný muž nezastírá svou homosexualitu sňatkem, natož plozením dětí!
  • Roman si skutečně nemusel pravý stav věcí až dosud uvědomovat. Časté jsou v podobných případech i pokusy vše utajit, snaha, aby nikdo nic nepoznal. Ty však mívají dost jepičí život. Je spíš projev zbabělosti a sobectví, než aby přinesly cokoli pozitivního. Časem většinou stejně musí dojít k pojmenování problému (coming out) a k hledání řešení.
  • V první chvíli je dobré vzít si pomyslný oddechový čas. Pár dní, abychom mohli novou situaci vstřebat. Je sice několik možných scénářů dalšího vývoje, jen některé jsou však konstruktivní. Ze všeho nejdřív je třeba opustit myšlenku (u heterosexuálních nevěr konstruktivní) „ono ho to časem přejde“. Nepřejde!
  • Můžeme se rozhodnout pro přátelské soužití a zachování úplné rodiny pro děti. Je to náročné, ale možné! Můžeme se pokusit o klidný rozchod a dál udržovat korektní nebo dokonce přátelské vztahy už kvůli dětem. Přihodilo se něco, zač nemůžeme, pak tedy nehledejme viníka, ale řešení. Výjimka ovšem bohužel není ani rozchod ve zlém. Pamatuju ženu, která je i po letech skálopevně přesvědčená, že jí to ten její udělal naschvál. Neudělal!
  • Děti by se měly pravdu dozvědět teprve ve chvíli, kdy jim rodiče budou schopni říct, co z toho pro ně plyne. Kde a s kým budou, jak se budou vídat s tím druhým. Základní informaci by měly dostat od obou rodičů, nejlépe společně. Případně i za pomoci dětského psychologa.