Nejsem dobrodružný typ. Nemám ráda náhlé změny, nesnáším stresy a konflikty a nepatřím mezi ty šťastlivce, kteří se rychle přizpůsobují novým podmínkám. Takovou si mě manžel vzal. Na druhou stranu jsem tyto „nedostatky“ vyvážila péčí o své milované.

Manžel je ze mě nešťastný, dokonce navrhl, abych tady s potomky zůstala, když je pro mě představa života v zahraničí tak nesnesitelná. Jenže ani tahle varianta mi nepřipadá schůdná. Žít odděleně tak dlouhou dobu? Co když se vzájemně odcizíme?

Nakonec nelze vyloučit ani možnost, že se do někoho zamiluje, když tam bude tak dlouho sám. Vím, že mě má moc rád a není typ, jenž se otáčí za každou sukní, ale samota jsou vrátka k nevěře. Možná namítnete, že se to může stát i mně, ovšem to by se musela zeměkoule točit na druhou stranu. Nikdy jsem nemilovala jiného a věřím, že to tak zůstane.

Asi se taky divíte, proč s ním ta bláznivá ženská nechce odjet. No protože ji doma drží ty zatraceně pevné kořeny! Opravdu nevím, co mám dělat.

Kateřina

Strach je špatný rádce!

K problému se vyjadřuje PhDr. Petr Šmolka

  • Dnešní příběh je z kategorie těch, pro které lidová tvořivost připravila poněkud bezradný povzdech A teď, babo, raď! Vršit pouze rozumné argumenty „pro“ a „proti“ by bylo pošetilé už proto, že nejde o dilema racionální, ale především o problém emoční.
  • Nejhorší z možných alternativ by asi bylo manželovo „svobodné“ rozhodnutí, že tedy nikam nepojede. Vždyť jde skutečně o výzvu, která se běžně neodmítá. Po zbytek života by možná kdesi hluboko v nitru nosil pocit nevyužité šance. A žít pak vedle ženy, kvůli níž příležitost promarnil, by mohlo být velmi těžké! Právem můžete namítat, že něco podobného by mohla prožívat i Kateřina v oné Tramtárii. Ano, ale s tím rozdílem, že by se po třech letech zase vrátila do důvěrně známého prostředí.
  • Při troše pružnosti by se pro ni a děti mohla odloučenost od domova trochu zkrátit. Co třeba, kdyby nejprve odjel na pár měsíců jen manžel? Aspoň by tak měl čas zajistit rodině vše nezbytné. Podobně by se dal pobyt o něco zkrátit i na konci; ze tří let v cizině by tak mohly být třeba jen dva roky. Během nich by se Kateřina párkrát podívala domů. Pokud by i to pro ni bylo nezvládnutelné, nastává varianta odloučení. Manžel by se dvakrát do roka dostal domů, ona s dětmi třeba na celé prázdniny za ním. I tímto způsobem se dají tři roky přežít.
  • Strach je ale hodně špatný rádce! Obava, že by odluka mohla vést k manželově nevěře, je přímo ďábelský našeptávač. Nikdo nikdy neprokázal, že by takové odloučení zvyšovalo riziko nevěry. A pokud ano, tak spíš se týká člověka, jenž zůstává doma, než toho, který vycestoval.