Máma mě nepoznává

Zdroj:

Ještě před pár lety jsme si dělali legraci z „toho Němce“,který mamince schovává brýle, hodinky i mobil. Teď už nás to ale přešlo. Alzheimer nemá smysl pro humor!

„To je dobře, Alenko, že jsi přijela. Moc se mi po tobě stýskalo,“ povídá mi maminka a něžně mě vezme za ruku. Jenže já nejsem Alenka, jsem Kamila.

Pak začala rozdávat naše věci a svůj důchod úplně cizím lidem. S bratrem jsem se domluvila a zaplatili jsme mamince pečovatelku. Jenže ona tu dobrou duši nesnášela!

„Musíš ji vyhodit, Kamilko. Ukradla mi prstýnek a náušnice. A peníze.“ Samozřejmě že ošetřovatelka nic neukradla, náušnice i prstýnek se našly v maminčině posteli a hotovost jsme jí po oněch „rozdávacích“ záchvatech už nedávali.

Zkusili jsme jinou pečovatelku, ale dopadlo to stejně. Nakonec jsem s ní zůstala doma, nechtěli jsme ji umístit do léčebny dlouhodobě nemocných. A tak nastalo utrpení pro mě.

Nevadilo mi, že musím maminku krmit a přebalovat jako miminko. Ještě nějakou dobu věděla, kdo je kdo v rodině, povídaly jsme si a dokonce hrály karty. Jenže pak nastal zlom a dnes už nás téměř nepoznává. Mě si už spletla i s jakousi svou dávnou spolužačkou a začala na mě ječet, že na ni pořád žaluju a navíc jsem jí zničila zpěvník!

A uhodila mě. Udivilo mě, jakou má ještě sílu. „To jsem měla udělat už dávno, potvoro,“ křičela na mě.

Občas mě překvapí

Někdy ještě mívá světlé chvilky, kdy si svůj stav plně uvědomuje. „Proč mi dáváš plenky, Kamilko? Copak si nemůžu dojít na záchod?“ divila se jednou, když jsem ji přebalovala. Posledně jsem ji našla sedět v křesle hrozně skleslou, ale měla při tom pohled bystrý jako za starých časů.

Hned mě poznala a povídá: „Pamatuješ, Kamilko, jak jsem ti kdysi řekla, že až budu mít Alzheimera, musíte mě nechat utratit? Udělej to!“ Chytila mě za ruku a tak pevně mi ji svírala, až jsem dostala křeč.

„Udělej to - a hned! Jsi přece moje dcera, musíš mi pomoct! Já už jsem na tomhle světě jen kvůli samému trápení!“ Zkameněla jsem hrůzou. Měla v očích takové odhodlání! Jsem z toho všeho zoufalá. Nevím, co mám dělat. Jak dlouho se to dá vydržet?

Kamila

Každý dvacátý člověk!

Alzheimerovou chorobou u nás trpí každý 20. člověk starší 65 let a nad 85 let dokonce každý pátý. Při tomto neurodegenerativním onemocnění mozku, jehož příčina není zatím známa, dochází k postupné demenci. Současná medicína ho nedovede účinně léčit, pouze poněkud zpomalit.

Další články

čtenářů si právě čte tento článek


Akční letáky