První obavy se připlížily, sotva se Anička narodila. Tehdy se jmenovaly syndrom náhlého úmrtí kojence. Pořídila jsem si tzv. chůvičku a nejrůznější zařízení, abych měla dítě pořád pod kontrolou.
Strach jste nechali zajít moc daleko!
Odpovídá PhDr. PETR ŠMOLKA, psycholog, Poradna pro rodinu Praha 12
- Karla není žádný nebezpečný exot, i když tak může někomu připadat. Těžko bychom hledali někoho, kdo by se o vlastní dítě někdy nestrachoval a nechával mu bezbřehou volnost. Podobná úzkost je nejen přirozená, avšak v něčem i zdravá. Ovšem jen do okamžiku, kdy ji přeženeme a začne škodit.
- Naše obavy o vše, tedy i o dítě by měly být přiměřené rizikům. To se snadno řekne, ale hůř plní. Člověk se totiž zpravidla sám od sebe pro přílišnou úzkostnost nerozhodne. Daný proces jde plně mimo jeho vůli (také proto zpravidla nemá žádný význam snažit se na ni nějak apelovat). * Na celém příběhu tedy není nic mimořádného - s jednou velice podstatnou výhradou. Je s podivem, jak daleko nechali Karla a její manžel vše zajít! Až dnes se dopracovali k tomu, čím už dávno měli začít. K poznání, že sami si nepomůžou. Díky za to, protože jsou už jen krok od účinného řešení. U psychologa totiž měla být Karla dávno! I když lepší později než nikdy.
- Neměla by se ptát, jak zrovna jí odborník může pomoci, ale co nejdřív se za ním vydat. S jeho pomocí se jí snad nejdřív podaří lépe porozumět smyslu vlastních obav. A tomu, z čeho pramení, což bývá zpravidla první a zároveň nezbytný krok k jakékoli změně. Psychoterapii lze podle intenzity příznaků kombinovat (na omezenou dobu) s vhodnými léky.
- Dnes už máme k dispozici spoustu účinných anxiolytik - přípravků, které úzkosti snižují a pomáhají lépe zvládnout nepříjemné emoce strachu. S úzkostmi je totiž spojena ještě jedna zlotřilost: některé jako by měly nějakou „samonaplňující“ sílu. Čím víc se něčeho obáváme, tím spíš se to může pak stát. To nás ovšem může jen utvrdit v přesvědčení, že náš strašný strach je oprávněný. A jsme opět v bludném kruhu, z něhož je nezbytné se dostat.