Diskutujte: Máte ve svém okolí někoho už dávno dospělého, komu se zpod sukní maminky nechce?

Péťo, chceš zelený nebo ovocný čajík? Ne, mami, v práci si dám kafe. A mám ti namazat bagetku se šunkou? Ne mami, zajdu si na oběd. Takové ranní dialogy bývají typické v rodinách, kde rodič ještě nepřestřihl pupeční šňůru a kde se ani samotným „dětem“ moc nechce opouštět rodnou hroudu.

Někdy nejsme schopní vidět to, co je zřejmé a přímo bije do očí. Třeba skutečnost, že třicátníci v klidu vegetují v dětském pokojíku a využívají mámin „hotelový“ servis. Není divu, je to pro ně levné a pohodlné.

Z průzkumu agentury GfK vyplývá, že:

  • V USA odcházejí děti z domova většinou mezi 18. a 20. rokem, a to nejčastěji kvůli studiu.
  • Mladí Britové se osamostatňují ve věku 20 až 25 let.
  • V Itálii zůstává u rodičů až 90 % třicátníků.
  • My jsme na tom podobně jako Slováci: u rodičů zůstává 31 % 29letých a zhruba 17 % 30letých.

Žít u rodičů je pohodloné

Devětadvacetiletý počítačový specialista Ondřej jakoukoli vypočítavost odmítá. „Dodělal jsem vejšku, docela slušně vydělávám. Zakládat rodinu zatím nechci. U rodičů mi to vyhovuje a máma je ráda, že jsem doma. Nevadí jí, že mi pere a vaří, stejně by to dělala pro zbytek rodiny, a táta mi pomůže, když potřebuju opravit něco na autě.“

Trend „mamahotelu“ se k nám prý dostal z Itálie a sami italští psychologové a sociologové ho nazývají nenormálním postojem soběstačných dospělých „dětí“. Podle nich jsou mladí lidé pohodlní. Stejně tak jako Ondra, kterému rodiče naservírují všechno až pod nos. Ovšem stále častěji se objevuje i další důvod: nedostatek financí na koupi vlastního bytu. Na severu Evropy, kde mají mladí vyšší platy a stát jim nabízí bezúročné půjčky nebo bonusy pro mladé rodiny, se lidé osamostatňují mnohem dříve.

Problém s žitím ve dvojici

Raději nemávejte rukou nad tím, že se od vás potomek neodstřihl. Psychologové varují, že mu můžete pěkně zavařit život. Nenaučí se žít ve vztazích a pak nebude divu, když si domů přivede po týdnu známosti nevěstu, nebo se vrátí za dva roky s kufrem a rozvodovým papírem v ruce.

Pro třiatřicetiletou zdravotnici Ivanu rozhodně nebyli muži do jejích třiceti let na prvním místě. „Neměla jsem na ně čas. Studovala jsem, chodila na semináře, školení, pak si hledala místo s dobrým platem, budovala jsem si tam postavení… Po třicítce jsem si uvědomila, že vlastně žiju pořád ve svém malém pokojíčku u rodičů. Na poličce plyšáci i šanony s pracovními materiály. Přepadla mě hrůza z toho, že mi ujíždí vlak,“ přiznává Ivana. Všechny překvapila, když oznámila, že se bude za dva měsíce vdávat. „Bylo to šílených dvacet měsíců. Můj manžel byl tak jiný než já, že se to nedalo zvládnout. Nebyla jsem zvyklá vstávat v sobotu ráno a dělat snídani, ani vařit o víkendu obědy. Do té doby to přeci dělala mamka,“ vypráví Iva s tím, že se po krachu manželství vrátila k rodičům. Opuštěná a rozhodnutá zůstat pod jejich ochrannými křídly natrvalo.

Není nad samostatné bydlení

Co když ale možnost volby neexistuje? Alena z Bruntálu se vdala, a protože manželé neměli na koupi vlastního bydlení, zůstali u tchána s tchyní. „Šíleně mě vytáčelo, když k nám tchyně seběhla o poschodí níž a sondovala, co mám v lednici. Od první chvíle mi tím dala najevo, že jsem pod drobnohledem. Mohla jsem jen snít o hezkém obědě jen s mužem, museli jsme jíst u ní všichni pohromadě. Přemístila mi pračku, navrhovala, kdy mám umýt okna a vůbec se mi do všeho montovala,“ vypráví Alena. Není divu, že už po prvních měsících si s tchyní vjela do vlasů.
Říká se, že bydlení u rodičů bývá pro novomanželské páry těžkou zkouškou vztahu. Takže pokud mladí nemohou z nějakého důvodu bydlet sami, je nutné (ještě před nastěhováním!) stanovit si s rodiči pravidla společného fungování. Ale i tak psychologové doporučují „dětem“ setrvat v hnízdě rodičů nejdéle rok. Spíše je vhodné poohlédnout se po nějakém podnájmu, třebas i garsonce nebo samostatném pokoji v domě u starších lidí. Je zřejmé, že zatímco v podnájmu se navzájem dobře poznají a zvyknou si na sebe (samozřejmě v optimálním případě), u rodičů budou mnohdy řešit hádky a to je ve vztahu nikam neposune.

Šup z hnízda!

Pětapadesátiletá Jihočeška Zdeňka má na věc poměrně zdravý názor: „Kluci jsou už dospělí a já se tak trošku těším, až si půjdou kus života zase chvíli po svých. Mají dávno po škole, mladší Láďa je na zkušené v cizině a Jirka pracuje v Budějovicích. Náš malý byt je pro nás už těsný. Ale zdá se, že synky ani nenapadne, že by mi to mohli trochu ulehčit. Vyprat, vyžehlit, uvařit – to se jim líbí, to věřím. Jenže já si myslím, že by měli zkusit ve všem stát na vlastních nohou. Obzvlášť v dnešní době, kdy jsou všude potřeba ostré lokty, se jim to bude hodit,“ míní Zdeňka.

Přípravu na opuštění hnízda je potřeba trénovat odmalička; učit dítě samostatnosti, zodpovědnosti a rozhodování. Bohužel rodiče to často zanedbávají. Přitom stačí, když si dítě třeba samo udělá svačinu do školy nebo pravidelně myje nádobí, uklízí. Pokud však potomek kolem dvacítky neplánuje vlastní život, ani o něm nemluví, stala se asi někde chyba. Obvykle jsou za tím rodinné a citové problémy, které si nese z dětství nebo z puberty, případně nezvládnutá rodičovská výchova.

tip Kafe.cz: Stanovte si pravidla

Některým mladým by se třeba i chtělo opustit rodiče, ale z nejrůznějších důvodů to nejde.
V tom případě je nutné určit jasná pravidla a ta dodržovat.

  • Trvejte na tom, aby se „dítě“ podílelo na domácích činnostech.
  • Nechte potomka, aby si všechny záležitosti vyřizoval sám.
  • Omezte své samaritánské služby.
  • Domluvte si, jak se budete střídat v praní, úklidu a vaření.
  • Je nesmysl živit ho, pokud si sám vydělává.
  • Požádejte ho o pravidelný měsíční příspěvek na domácnost.
  • Proberte témata, která by mohla být zdrojem vašich hádek (financování, doplňování zásob v ledničce, mytí nádobí, čistá koupelna, rozházené oblečení, vysoké účty za internet, návštěvy kamarádů, noční hlučné příchody domů…).

Vyžadování podobných pravidel často způsobí, že levná ubytovna s luxusním servisem přestane být pro vaše dítě lákavá a to začne samo hledat vlastní střechu nad hlavou.

V Itálii nejspíš zavře „mamahotel“ soud

Médii proběhla zpráva, že jistí manželé z Benátek museli kvůli svému 41letému synovi vyhledat právníka. Syn, ačkoli má slušnou práci, odmítá odejít z domova a vyžaduje od svých rodičů praní, žehlení a teplé večeře. Hádá se s nimi a poslední dobou je i agresivní. „Už to nezvládáme. Moje žena trpí neustálým stresem a skončila kvůli tomu v nemocnici,“ nechal se slyšet otec, jehož jméno média nezveřejnila.
Právník poslal synovi dopis, kterým ho vyzývá k odchodu od rodičů. Pokud se tak nestane, hrozí mu soud. Ten může vydat příkaz, který synovi zakáže vstup do rodného domu. Podobných případů je víc. Podle britské BBC trápí neochota dospělých dětí opustit teplo domova stovky, možná i tisíce italských rodin. Málokterá z nich to ale přizná.

Více o vztazích a o životě čtěte v časopisu Vlasta, který vychází každou středu.